Opavské Slezsko (pár poznámek z historie)

Slezané jsou uváděni jako etnikum poprvé v díle tzv. Geografa Bavorského. Kmen Holasiců, údajně jeden ze slezských kmenů, dodnes připomíná název obce Holasovice na Opavsku.

Slezsko, zámek Hradec nad MoravicíJindřich Tvrdý

Území Slezska bylo součástí Velkomoravské říše nebo alespoň bylo pod jejím kulturním a politickým vlivem. Po jejím zániku se pravděpodobně utvořil jakýsi územní celek, jehož kultovním místem byla hora připomínající svým názvem dnešní pojem Slezsko.

V 8.-10. století byly vybudovány tzv. slezské valy, obranné zařízení táhnoucí se několik desítek kilometrů.

Od 10.století patřilo opavské Slezsko Přemyslovcům.

V 11. století docházelo ve Slezsku k řadě srážek mezi českým a polským státem, stále se opakovaly ozbrojené konflikty a nájezdy. Vztahy se urovnaly až na počátku 12. století.

Postupně přibývalo na území opavského Slezska hradů a tvrzí, docházelo ke kolonizaci. Ve 13. století vyrostl z jednoho ze sídlišť Holasiců kamenný hrad Hradec nad Moravicí. Chránil moravskoslezské pomezí, kterým procházela známá obchodní cesta do Polska. V tomtéž období se stala Opava největším městem se silným vojenským potenciálem na východní hranici českého státu.

Ve 13. století zničilo opavské Slezsko několik ničivých válek. Roku 1241 bylo vypleněno Mongoly. Tažení proběhlo v deseti dnech. Na Opavsku řádily malé bandy, které nečekaně a brutálně přepadaly vsi. Mnohé lehly popelem a už nikdy nebyly obnoveny. Roku 1253 opolsko-ratibořský kníže Vladislav I. jako spojenec uherského krále proti Přemyslu II. Otakarovi, krakovský kníže Boleslav Stydlivý, ruský kníže Daniel Romanovič a jeho syn Lev napadli Opavu. Opava nebyla dobyta, útočníci ale, než odtáhli, vyplenili téměř celé Opavsko.

Roku 1356 Karel IV. připojil Slezsko ke Koruně české.

Později bylo opavské Slezsko zataženo do markraběcích válek (1379 – 1405).

V letech 1427 – 1431 Opavsko ovládli husité. Na Opavsku působila už od počátků husitství řada příznivců husitské reformace, především pánové z Kravař. Na jihu Opavska, ve Fulneku, vznikl jeden z prvních sborů Jednoty bratrské.

V dobách sporů mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem bylo Opavsko několikrát uherskými vojsky vypleněno a připojeno k Uhrám. Do uherského království patřilo Opavsko až do roku 1526. V době předbělohorské se stalo samostatným královským lénem v rámci zemí Koruny české.

Od roku 1525 se město Opava stávalo střediskem reformace ve Slezsku. Veškeré správní úřady se nacházely v rukou evangelíků. Olomoucké biskupství se neustále snažilo získat na Opavsku fary, avšak bez úspěchu. Představitelé habsburské moci pronikali do zcela reformovaného regionu tím, že se snažili získat zde co největší majetek. Spory mezi prohabsburskými katolíky a opavskými evangelíky vyvrcholily roku 1603. Císař vyhlásil nad Opavou říšskou klatbu. Roku 1607 byla Opava dobyta císařským vojskem, došlo k zatýkání a k popravám. Roku 1609 byla majestátem znovu zaručena náboženská svoboda.

Po třicetileté válce proběhla v opavském Slezsku násilná rekatolizace. Značná část českého obyvatelstva byla nucena vystěhovat se, Opava s okolím byla dosidlována Němci. Nastal silný protireformační a germanizační tlak.

V 18. století získalo v prusko-rakouských válkách, které se odehrávaly i na Opavsku, část opavského Slezska Prusko. Získáním velké části území Slezska posílilo Prusko výrazně své mezinárodní postavení.

Během napoleonských válek procházela Opavskem volyňská armáda, na jejímž zásobování se Opavsko významně podílelo. Vznikla i řada špitálů pro ruské vojáky. Opavsko bylo pobytem vojsk hospodářsky vyčerpáno, bylo zasaženo i epidemiemi.

Po napoleonských válkách zesílilo na severní Moravě a ve Slezsku postavení Řádu německých rytířů, který se sem stáhnul z území Německa, protože v důsledku pobělohorských konfiskací měl řád na severní Moravě a ve Slezsku největší majetek.

20. října 1820 se v Opavě sešel kongres aliančních mocností, který přispěl k modernizaci města.

Několik potomků slavných osobností z napoleonských válek z pruské, rakouské i ruské strany se v 19. století usadilo na Opavsku. Tito lidé skupovali místní panství a vlastnili i domy v Opavě.

V roce 1866 během střetnutí Rakouska a Pruska se na Opavsku pohybovala pruská armáda. Civilní obyvatelstvo během války neutrpělo tolik jako v předchozích staletích.

Po vzniku Československa se Opava stala sídelním městem provincie Sudetenland. V Opavě tehdy žilo 27 240 Němců a 2 039 Čechů  (Gebauer, J., Štěpán, V.: Válečná kronika Opavska. Publikace č. 11/2001 Zámeckého muzea v Kravařích, Kulturní středisko zámek Kravaře, s. 119). Město ale bylo obklopeno českými obcemi a odříznuto od Jeseníku s německou většinou. Němci v Opavě zorganizovali a vyzbrojili studentstvo a postavili oddíl ozbrojených mužů. Volkswehr obsadil některé české vesnice, aby bylo udrženo spojení s ostatními provinciemi Sudetenlandu. Postupně z Opavy vznikla vojenská pevnost, v níž působila posádka navrátilců z front. Docházelo k potyčkám i k brutálním střetům mezi představiteli Československa a Sudetenlandu. V prosinci 1918 Opavu vojensky obsadilo československé vojsko. Po pádu sídelního města byla obsazena další města a postupně i celé západní Slezsko.

V roce 1920 bylo k Československu připojeno Hlučínsko, které od roku 1742 bylo součástí Pruska a na jehož území žili obyvatelé slovanského původu.

V roce 1928 Slezsko jako země zaniklo. Opava ztratila četné výhody spojené s titulem zemského hlavního města.

V meziválečném období se Opava stala jedním z nejtvrdších center německého iredentismu. Hlučínsko se v tomto období nepodařilo začlenit do nového státu ani ekonomicky, ani národnostně a politicky. Iredenta byla silně podporována různými formami z Německa.

Po mnichovské konferenci roku 1938 bylo Opavsko obsazeno wehrmachtem. Sudetská župa byla začleněna do Německa, Opava se stala jedním ze sídel vládních obvodů. Hlučínsko bylo označeno jako součást tzv. Altreichu a stalo se přímo součástí Německa.

Na jaře roku 1945 se na Opavsku odehrály nejtěžší boje ostravsko-opavské operace. Frontové boje postihly především civilní obyvatelstvo.

Po roce 1945 došlo v opavském Slezsku k odsunu německého obyvatelstva a následně pak k tzv. dosidlování.

Hlučínsko se stalo znovu součástí Československa.

Po roce 1948 se postupně centralizací a unifikací pojem Slezsko vytrácel.

Od roku 1989 se díky politice euroregionů znovu obyvatelé opavského Slezska otevřeně hlásí ke svým tradicím.