Hlučínsko (pár poznámek z historie)

Hlučínsko bývá mnohými lidmi považováno za oblast osídlenou Němci. Hlučínsko je však oblastí starého slovanského osídlení, jak dokládají archeologické nálezy na Landeku (slovanské hradisko), v Hněvošicích, Velkých Hošticích a  Sudicích (slovanské vesnice), a také v Hněvošickém háji, kde bylo rozsáhlé pravěké pohřebiště, které využívali i Slované.

Slezsko, obec TřebomZuzana Sedláčková

Německé osídlení Hlučínska

Za posledních Přemyslovců, tedy od počátku 13. století, došlo k výraznějšímu osidlování Hlučínska. Většina kolonistů přišla pravděpodobně z Moravy, pouze v severní a severovýchodní části Hlučínska se usadili kolonisté z německy mluvících zemí.

Na konci vlády Fridricha II., tedy kolem roku 1784, se mluvilo německy v Třebomi, Oldřišově a v Petřkovicích, smíšeně moravsky a německy se mluvilo ve Velkých a Malých Hošticích, Sudicích, Hněvošicích, Šilheřovicích a Markvartovicích. V ostatních obcích se mluvilo moravsky.

K roku 1840 se uvádějí dvě obce s německy hovořícím obyvatelstvem: Třebom a Sudice.

 Na počátku 20. století podle pruských sčítání žilo v oblasti dnešního Hlučínska 89% Čechů (Moravců) a 11% Němců.

Jedinou čistě německou obcí na Hlučínsku byla Třebom (Thröm).

Třebom leží v nejsevernějším výběžku Hlučínska. Vesnice byla od ostatních obcí Hlučínska oddělena nejen jazykově, ale i krajinou. Třebom leží za kopci hlučínské pahorkatiny a otvírá se směrem na sever do úrodných rovin Horního Slezska. Už od středověku byla Třebom spojena s dnes polskými Hradčankami. Připojení Třebomi k Československu v roce 1920 přerušilo mnoho osobních i hospodářských svazků.

V roce 1910 byla Třebom bohatou zemědělskou obcí  s 1000 obyvateli a 172 domy. Obecní život byl pestrý a bohatý. Ve vsi byly obchody se smíšeným zbožím, dva hostince s tanečními sály, zámečnictví, kolářství, vodní a větrný mlýn, krejčovství, zahradnictví, obuvnictví, holičství, kovárna. Žili zde na svých statcích bohatí sedláci. Půda v Třebomském výběžku je považována za nejúrodnější na Opavsku.

Obyvatelé obce dodržovali svůj řád a své zvyky, které vycházely z vlastní tradice. Posledním relativně poklidným rokem v německo-českém soužití byl rok 1938. Během druhé světové války a bezprostředně po ní se napětí mezi oběma národy vyhrotilo.

Odsun německého obyvatelstva po roce 1945 se dotkl i Hlučínska. Část obyvatelstva se odstěhovala pod nátlakem doby do Německa sama, uvádí se, že to bylo asi 700 osob. Masový odsun se týkal Třebomi a Sudic, odtud bylo odsunuto nejvíce obyvatel. Odsun ale proběhl i v jiných obcích. Organizovaný odsun proběhl v roce 1946 a týkal se téměř 1 800 obyvatel Hlučínska.

Ve většině vesnic nenastala po odsunutých hlubší propast. Obce se dál vyvíjely díky nesmírné pracovitosti místních obyvatel. Hlučínsko dnes nevypadá jako běžné příhraniční oblasti, ale jako velmi prosperující region.

Jiný osud postihl Třebom a částečně i Sudice. Vysídlené obce byl dosidlovány lidmi, kteří neměli zájem po generace pracovat a zvelebovat svoji obec. Řada lidí Třebomí a Sudicemi pouze prošla, vzala si, co potřebovala, ale nic do obce nevložila.

Třebom na konci 20. století vypadala jako většina dosidlovaných vesnic českého pohraničí. Vylidněná, majetek odvezen. V posledních letech dochází ke snaze oživit tuto vesnici. Své vzpomínky sem přijíždějí oživovat lidé, kteří se tady kdysi narodili. Vzpomínají na Třebom, pomáhají obci dary, ale jejich rodiny už mají svá sídla jinde. Třebom je pouze vzpomínkou na předky.

Dnes v obci žije 216 obyvatel.

Na závěr úryvek z kroniky obyvatelstva odsunutého z Třebomi. Tento úryvek mě inspiroval k napsání románu Třešňovou alejí:

„Ob die Zauditzer Kirschenallee jetzt so schön wie damals blüht?

Ich möchte wieder einmal die Heimat sehn

das Haus, die  alten Bäume

möcht durch den stillen Garten gehen

zu dem Ort meiner Jugendträume.“

( Angela Renz – Peikert, Fulda 1954)