Che Guevara je docela obyčejný příběh muže

Byla to nejzajímavější práce, kterou jsem kdy dělala, říká o své nejnovější knize spisovatelka Eva Tvrdá. Nese název Viva la Revolución?, hlavními hrdiny jsou revolucionář Ernesto Guevara a Kuba a na obálce nechybí nejznámější portrét legendárního revolucionáře.

Miluše Pagáč

Jak se stane, že se spisovatelka z Hlučínska dostane k takové problematice, jako je Che Guevara a Kuba?

Che Guevara a Kuba jsou běžná témata, na něž narážíme všichni často.

Jak se toto téma dostalo až k tobě?

Knihu jsem začala psát na základě vzpomínek pana profesora Zamarského, který se díky své profesi geologa dostal do mnoha zemí Latinské Ameriky a zažil řadu neuvěřitelných situací. Vybrala jsem si při našem prvním rozhovoru jeho pobyt na Kubě, možná mě zaujalo to, že osobně viděl Ernesta Che Guevaru, protože jsem už předtím přemýšlela nad tím, proč lidé nosí na tričkách Guevarův portrét. Postupně jsem zjistila, že kubánská revoluce je naprosto nepřehledná tematika, rozporuplná a dynamická a začala mě zajímat revoluce jako taková. Profesor Zamarský pracoval na Kubě jako hlavní geolog obrovského trustu, který zahrnoval ložiska niklu a jeho zpracování. Žil mezi obyčejnými Kubánci, a tak mě napadlo propojit oficiální vizi revoluce se skutečnými historkami ze života. A jelikož je pro mě samotnou Kuba především Hemingway, myslela jsem velmi často na novelu Stařec a moře.

Jak Che zapadá do tvojí tvorby, do díla, které tvoříš?

Ernesto Guevara se stal první historickou postavou, s níž jsem pracovala. Zatím jsem si své hrdiny vytvářela, i když mi pokaždé čtenáři tvrdí, že v mých postavách poznávají skutečné lidi. Vzhledem k tomu, že bych chtěla jednou napsat knihu o Valdštejnovi, byla to pro mě asi dobrá průprava. Práce s historickou postavou je úplně jiná než práce, na jakou jsem byla dosud zvyklá.

Jak je to s pamětníky a literaturou o Che a kubánské revoluci?

O Guevarovi a o kubánské revoluci bylo napsáno neuvěřitelně mnoho knih. Jsou různého typu a různé úrovně, podle toho, kdo je napsal. Ideologové komunismu líčí kubánskou revoluci a její hlavní protagonisty naprosto jinak než antikomunisté, pokud je autorem knihy novinář, má kniha jiný charakter, než pokud ji napsal historik, zvláštní kapitolou jsou pak zjednodušené příběhy a příručky, o Guevarovi vznikl dokonce komiks, velmi slavný. Tu proměnlivost a jakousi legendárnost umožňují svědectví pamětníků, která si velmi často protiřečí a navíc: ti, kteří byli hlavními aktéry revoluce, se nevyjadřují, nekomentují, mlčí nebo mlží.

S čím ses potýkala při psaní knihy, co bylo nejsložitější?

Nejsložitější pro mě asi byla faktografie. Musela jsem se několikrát rozhodnout, co budu brát jako fakt, a to s tím, že není v silách kohokoliv daný údaj ověřit. Jsou to různé detaily, s nimiž jsem byla zvyklá běžně pracovat a jež jsem v případě evropských dějin naprosto lehce dohledala a ověřila. Teď si uvědomuji, že podobné nejasnosti jsem řešila i v případě volyňských Čechů, když jsem psala knihu Třešňovou alejí, ale tam se mi nakonec po úporném hledání podařilo fakta ověřit. V případě kubánské revoluce jsem se nemohla zbavit pocitu, že se pohybuji v legendárním světě, kde se stává pravdou to, co se vypráví, co lidé na vlastní oči viděli a na vlastní uši slyšeli. Historická fakta se pak dostávají do střetu s legendou, je to velmi zajímavé, protože kubánská revoluce je minulostí nedávnou, přesto rysy legendy nese a právě život a smrt Che Guevary tomu napomáhá.

Jak jsi studovala kubánské reálie? Na Kubě jsi nikdy nebyla.

Měla jsem k dispozici bohatou literaturu, k dějinám i k zeměpisu, při své práci jsem také zvyklá hodně využívat internetové zdroje.

Che je mýtem, i legendou. K čemu člověk potřebuje mýty a legendy?

To je asi záhada lidské psychiky. I v době přetechnizované a zracionalizované jako je ta dnešní legendy a mýty vznikají, stejně jako tomu bylo před tisíciletími. Jaký je rozdíl mezi eposem o Gilgamešovi a komiksem o Che Guevarovi? Ani jedno z těchto děl si nedělá problém s faktografií, obě vypravují příběh o hrdinovi nadlidských kvalit. Epos o Gilgamešovi měl nadšené konzumenty, stejně jako je má komiks o Che Guevarovi dnes. Che je v Latinské Americe zmiňován často v souvislosti s Kristem, dokonce jsem slyšela i to, že Che je Kristus se samopalem…

Věnuješ se tabuizovaným tématům – wehrmachtu, odsunu Němců, víře, volyňským Čechům. Jak do této linie zapadá Che?

Témata ke mně přicházejí sama. Wehrmacht a německo-české vztahy, to bylo dáno už místem, kde jsem vyrůstala, volyňští Češi do toho zapadli díky několika životním situacím a s vírou jsem se musela nějak vypořádat, protože lidé, o nichž jsem psala, byli hluboce věřící. Che na začátku vypadal jen jako zajímavá postava a kubánská revoluce mi připadala nudná, těch revolucí bylo ve dvacátém století opravdu moc. Jenže pak jsem zaznamenávala reakce na to, co píši, a s údivem jsem zjistila, že Che je postava kontroverzní, že stále žijí lidé, kteří ho glorifikují, a vzdělání a věk v tom nehrají žádnou roli, a na druhé straně ho jiní zase zatracují. Přitom všeobecné povědomí o událostech kolem jeho života je velmi neurčité, jsou to jen emoce, co lidi vyjadřují, fakta jim většinou unikají. A podobné je to s kubánskou revolucí. Tak jsem si postupně uvědomovala, že zase píši o něčem, co je tak trochu pro českou společnost tabu.

Proč je tomu tak?

To bych taky ráda věděla. Většinou se mi podaří narazit na téma, které pro mě vypadá přirozeně a ukáže se jako tabuizované, přitom já sama bych chtěla napsat něco konformního, něco, co bude mít mnoho čtenářů.

Jak se díváš na revoluci před a po knize? Končí všechny revoluce stejně? A co kubánská revoluce?

To jsou velmi složité otázky, žijeme v revoluční době, revoluce nás potkává na každém kroku. Asi jsme zažili revoluci ve vývoji lidstva, tou je určitě objev a využití internetu, virtuální svět z nás dělá jiné bytosti, vzdělání se stává revolučním nástrojem… Společnost pro svůj vývoj potřebuje přirozené podmínky pro změny, pokud je nemá, dochází k násilným změnám, které nazýváme revolucí, protože změna se musí v živém organizmu prosadit, přirozeně, nebo násilně. Z historie je jasné jedno: jestliže se revoluce zakonzervuje a její nositelé prosazují jen své cíle, je se společností konec, postupně degeneruje. Dvacáté století prokázalo, že pokud revoluce nastolí diktaturu a totalitu, zničí všechny ideály, které chtěla naplnit. Život se nedá revolucí vyřešit, revoluce je ale asi přirozenou součástí života.

Che si přivlastňují komunisté, anarchisté… Komu vlastně Che podle tebe patří?

Che je produktem doby. Jeho portrét je pravděpodobně nejznámějším portrétem 20. století. Možná si ho více než komunisté, či anarchisté přivlastnili obchodníci.

Che je opravdu dobré zboží. Je to v pořádku?

Nevím, jestli je to v pořádku, ale je to velmi zajímavý jev, který neodmyslitelně k dnešní době patří.

Co ti připadá nejzajímavější na životě Ernesta Guevary? A co je naopak největším paradoxem jeho života?

Mně Guevarův život nepřipadá nijak výjimečný. Byl to muž, který si zvolil svou práci a snažil se ji dělat co nejlépe. Prací pro něj byla revoluce, chtěl vylepšit sociální poměry v Latinské Americe. Většina mužů, které znám, bere svou práci stejně vážně jako Ernesto Guevara tu svou. V určité chvíli v životě každého muže nastane okamžik, kdy si uvědomí, že to, co dělá, není úplně to, co dělat chtěl. Ernesto Guevara jako mladý obdivoval Sovětský svaz a Stalina. Po vítězství revoluce na Kubě pak poznal, jak opravdu sovětský systém vypadá, a byl zděšen. Uniknout se už ale nedalo. Che pak chtěl provést revoluci novou, domníval se, že by dokázal zavést lepší systém. Možná je největším paradoxem to, že se jeho portrét tak dobře prodává, on světem konzumu dost pohrdal, společnost, o které snil, byla založena na principech antického světa, tedy: základní materiální podmínky a k tomu vysoká vzdělanost a kulturnost ducha i těla…

Je něco, co bychom si z Che mohli vzít, třeba jako poučení?

Nemám ráda poučení, ale každý příběh, pokud je zajímavě podaný, může přinést něco k zamyšlení…

Che Guevara má dvě nálepky: vrah a revolucionář. Která z nich se více blíží pravdě?

Vraždění a revoluce k sobě patří, to je třeba si uvědomit. Každá revoluce násilně ničí starý svět. Kdo se připravuje k revoluci, připravuje se k vraždění, revoluce se se svými protivníky nemazlí, vraždí je. Bylo tomu tak v historii vždy.

Zajímavý je vztah Fidela a Che. Fidel je legendou a je živý, Che je legendou a je mrtvý, ale přežije i Fidela. Jaký byl vlastně jejich vztah? Podle Valtra Komárka, který oba osobně znal, Fidel nebyl Guevarovým přítelem.

O vztahu těch dvou byly popsány stohy papíru. Přátelství je individuální záležitost, těžko postižitelná pro okolí. Těsný vztah ti dva mezi sebou bezesporu měli, ale jaký opravdu byl, to vědí jen oni dva.

Proč je součástí knihy DVD? Co obsahuje?

Na DVD je dvacetiminutový dokument, který zachycuje revoluci dnes. Je to můj autorský film, chtěla jsem v něm čtenáři zprostředkovat některé své zážitky, postřehy, dojmy. Ve filmu jsem nechala promluvit pamětníky, tedy profesory Zamarského a Komárka, o revoluci na Kubě, čtu v něm několik ukázek z knihy a zavádím čtenáře do prostředí stylových obchodů s předměty se znaky revoluce a s portréty Che Guevary. K dotvoření atmosféry jsme natáčeli i na střelnici a v klubu, kde se tančí salsa, protože zbraně a hudba a tanec ke kubánské revoluci patří také. Postavu Che ztvárnili ostravský moderátor a herec Tobi a kameraman dokumentu Marián Polák. Film nakonec vypadá tak, jak jsem si představovala, jsem s ním spokojená, tak snad se bude líbit i mým čtenářům.

V knize jsi opustila ženské postavy a věnovala se ryze mužským hrdinům. Jak se ti o nich psalo? Jak se díváš na mužský svět a svět mužských hrdinů?

O mužích se mi psalo stejně jako o ženách. Muži a ženy mají občas možná jiné priority, ale nemyslím si, že by jejich psychické pochody byly v zásadě příliš odlišné. Vždycky je těžké postavu pochopit. Možná pro mě bylo daleko obtížnější psát o hluboce věřící Margaretě nebo o pragmatické Bernardetě v mé loňské knize. Jak jsem se ale opravdu vypořádala s mužskými hrdiny, to bude muset posoudit čtenář.

ZUZANA SEDLÁČKOVÁ

FOTO MILUŠE PAGÁČ