Hřích (povídka)

Středa byla špatný den. Od rána se nic nedařilo. Temná obloha hrozila dalším sněhem a čas jako by se zbláznil.

Denisa opláchla nádobí od snídaně, utřela je a uklidila do jedné ze skříněk omšelé kuchyňské linky. S obavami shlédla oknem malé panelákové kuchyně k zastávce autobusu. Zatím nesněžilo, ale začne každou chvíli.

Denisa měla namířeno k babičce, měla jí nakoupit a měla si s ní popovídat. Středa byla její den. Pak zpět domů pro notebook a knihy, které potřebovala vrátit. Potom rychle malý nákup, do knihovny a přesně v patnáct nula nula na konzultaci.

Denisa studovala religionistiku a byla v závěru příprav ročníkové práce. Jako téma si zvolila hřích. Docentku Karlíkovou to překvapilo. Katedra vypsala mnoho nosných témat ročníkových prací, Denisu ale žádné nezaujalo. Už několik měsíců ji totiž extrémně zajímal hřích. Docentka Karlíková nakonec Denisino téma připsala a s prací souhlasila. Dnes odpoledne měla Denisa první konzultaci.

Sjela výtahem ze sedmého patra do přízemí, doběhla k přijíždějícímu autobusu, naskočila do něj a se sluchátky na uších netrpělivě čekala na zastávku, kde měla vystoupit. Po půlhodině se dočkala.

Její nervozita stoupala. Prostudovala si spoustu knih a divných příruček, už několik týdnů o tom, co je hřích, intenzivně přemýšlela, ale pořád měla pocit, že přes všechny definice, normy a historické souvislosti není schopna pochopit podstatu. Hnětlo ji to. Potřebovala pochopit, co je hřích. Nejen pro svoji práci (teď si myslela, že si téma zvolila naprosto neuváženě, raději se měla držet něčeho zpolitizovaného, okomentovaného a přehledného, nebyla by teď tak nesnesitelně nervózní), ale hlavně sama pro sebe.

Půl roku bydlela s Liborem a před půlrokem se zamilovala do Marka.

Libora znala dva roky. Libor se chtěl ženit a naléhal na ni, ať se k němu nastěhuje. Měl malý byt v panelovém domě na jednom ze sídlišť a pracoval jako projektant. Denisa se chtěla vdát. Život na hromádce ji děsil a sama zůstat nechtěla. Přesto váhala.

Babička naštěstí byla v pořádku. Usmívala se, postěžovala si na bolesti kloubů a nespravedlnosti světa, nechala Denisu, ať jí uklidí kuchyň, uvaří polévku a čaj, pak Denisa odběhla nakoupit. Když se vrátila, pojedly spolu. Pak se Denisa rozloučila, doběhla autobus a se sluchátky na uších netrpělivě vyhlížela zastávku, na níž měla vystoupit.

Stále víc si uvědomovala, že ji studium nebaví. Složila docela úspěšně bakalářské zkoušky na ekonomické fakultě, ale po celou dobu studia se jí zdálo, že jí ekonomie poskytuje málo. Svět čísel, grafů, přehledů a tabulek ji neuspokojoval. Pořád měla pocit, že potřebuje něco víc. Ve třetím ročníku si podala přihlášku ke studiu religionistiky a byla kupodivu přijata. Teď je na prahu druhého semestru, všechny zkoušky složila, postupovala tak, jak velely předpisy, přesto pociťovala znechucení. Co z ní bude? Měla pocit, že většina seminářů se odehrává v bohémském opojení studentů i kantorů. Denisa si připadala jako v říši stínů. Její kolegové stále o čemsi diskutovali, měli plnou pusu grantů, dost hulili a dost pili. Život měli vyřešený. Denisa byla samá pochybnost.

Je tohle svět pro ni?

Libor ji přemlouval, ať spolu založí firmu, on bude projektovat, ona povede ekonomiku.

A do toho Marek.

Autobus zastavil před domem, ve kterém teď Denisa bydlela. Vystoupila, přeběhla po chodníku ke vchodu a zaklela. Z olověné oblohy padal sníh a Denisa si až teď uvědomila, že mají s Liborem službu. Rychle popadla hrablo a začala sníh uklízet. Ještě ho moc nebylo, ale chtěla ukázat alespoň snahu, protože Libor i ona přijdou domů až večer a do té doby může být sněhu po kolena.

Marek.

Potkali se na konci léta. Prohodili spolu pár slov a sjel blesk z čistého nebe. Měla ho plnou hlavu. Večer ulehala s myšlenkami na něj, v noci se budila a měla pocit, že je s ní, když ráno otevřela oči, cítila ho v každičkém kousku těla. A tehdy se nastěhovala k Liborovi. Chtěla Markovi uniknout.

Odházela sníh a vyjela výtahem k bytu.

Před Markem neutekla. Náhodně se potkávali a jí se zdálo, že Marek je na tom podobně jako ona. A pak se spustil řetězec náhod, o kterých netušila, že by mohly existovat. Na konci řetězce byla Markova e-mailová adresa a důvod, proč mu napsat. Mezitím žila s Liborem a studovala. Všechno vypadalo spořádaně a samozřejmě, protože čím víc propadala Markovi, tím víc se věnovala Liborovi.

Prožívala nesnesitelné úzkosti. Chtěla si vzít Libora a založit s ním rodinu, zároveň ale toužila utéct od něj k Markovi. Do toho zjišťovala, že studium religionistiky se jí protiví. Nikomu se nesvěřovala. Vedla dvojí život a nevěděla, jak dál.

Zapnula notebook. V poště objevila pár fotek, které jí poslala kamarádka z lyžování. Usmála se. Ještě pár dnů a pojedou s Liborem na lyže taky. Vzápětí ztuhla. Na několika fotkách byl Marek, objímal štíhlou tmavovlásku a smál se.

Zavřela fotky a projela archiv své pošty. Otevřela jeden z Markových mailů.

Zamiloval jsem se. Uvidíme se?

Rozplakala se.

Zavřela schránku a vypnula počítač.

Zbytečně se trápila. Chtěla opustit Libora. Chtěla opustit úplně všechno a začít nový vztah. Zbytečně.

Sbalila notebook a knihy a opustila byt. Z očí se jí valily slzy.

Sjela výtahem do přízemí a zamířila pomalu k zastávce autobusu. Vůbec jí nevadilo, že sněží. Připadala si jako v snách.

Nastoupila do autobusu a snažila se rovnat si myšlenky ke konzultaci. Měla na sebe vztek. Zvolila si téma, prostudovala několik knih, příruček a internetových zdrojů, přesto netušila, o čem by měla na konzultaci hovořit.

Hřích je osobní vnitřní provinění, odvíjí se od morálky.

Hřích je zneužití lidské svobody a porušení smlouvy.

Hřích je důsledkem zákona: bez příkazů a zákazů by nebylo hříchu.

Hřích je celková situace člověka, hříchem se člověk odlišuje od Boha.

Spousta naučených definic a žádná nevystihuje to, co by Denisa opravdu chtěla vědět. Co je hřích?

Pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost, lenost. Několikrát za sebou si zopakovala výčet sedmi hlavních hříchů. Které z nich se týkají jí samotné? Pýcha? Nenapadalo ji nic, na co by byla pyšná. Lakomství? Závist? Naprosté nesmysly. Hněv. Ten teď cítí. Hlavně na sebe. Možná se Markovi vnucovala a přitom měla Libora… Bylo jí ze sebe zle. A což takhle smilstvo?

Denisa pohodila hlavou. Sex, a hřích? Nikdy!

Hříchy jsou dobré, neboť slouží k uspokojení hříšníka. Hřích je přirozený instinkt člověka.

Satanistická definice hříchu Denise taky neseděla. Satanisté zřejmě necítí nic z toho, čemu se říká svědomí. Kdyby dokázala akceptovat tuto definici, byla by možná spokojenější. V klidu by hupla k Markovi do postele a pak by hupla zpátky k Liborovi, pak zase k Markovi... Páchala by s gustem smilstvo s oběma, pěkně nestřídmě, a byla by spokojená, neboť by pouze uspokojovala svůj přirozený instinkt. Nebyla by pak ale jenom něco jako zvířátko?

A ještě tady máme lenost. Denisu napadlo, že lenost by mohla být jednou ze ctností. Připadala si uštvaná, roztřesená, raněná a bolavá. Kdyby pracovala na své lenosti, cítila by se teď pravděpodobně daleko líp.

Vystoupila k autobusu a zamířila k obchodnímu centru.

Do očí se jí vrátily slzy. Ať si Marek nechá všechny krásky světa, vždycky bude tak trochu patřit i jí. Zamilovala se do něj. Zamiloval se do ní. Ve stejném čase, ve stejném prostoru. A řekli si to. Pouto, které nikdy nepraskne.

Denisa se zapotácela. Světlá podlaha nákupního centra byla najednou pod Denisinou bradou.

„Stalo se vám něco?“ zaslechla nad sebou.

Čísi ruce ji zvedly. Zmateně se rozhlédla kolem sebe.

„Bolí vás něco? Potřebujete pomoc?“

„Ne, děkuji. Já jsem asi uklouzla…“

„Můžete chodit?“

„Já… Trochu mě bolí kotník. To ale bude dobré.“

Denisa se roztřeseně dobelhala do kavárny. Objednala si kávu a zjistila heslo pro wi-fi.  Pak si rozepnula botu a nahmatala kotník. Byl pořádně oteklý.

Vytáhla notebook, přihlásila se do sítě a začala rychle psát:

Vážená paní docentko,

omluvte mě prosím z dnešní konzultace. Spadla jsem a hodně mě bolí kotník, musím na úrazovku. Děkuji za pochopení. Ozvu se co nejdřív. Denisa

Odeslala e-mail a vylovila z batůžku mobil.

Noha nesnesitelně bolela.

Servírka jí donesla kávu. Položila mobil na stůl před sebe. Zamíchala kávu. Cítila, jak bolest v kotníku sílí. Po chvíli mobil znovu vzala do ruky a zalovila v seznamu. Vybrala číslo a přiložila mobil k uchu.

„Ahoj, mami. Neděs se, ale mám problém, potřebuji, abys mi pomohla…“

Když večer ležela ve svém dětském pokoji v bytě u rodičů, řinuly se jí zpod víček vodopády slz. Zlomená noha, bolest, sádra a zmatek.

„Proč jsi mi nezavolala?“ ptal se Libor z mobilu.

Copak po něm mohla chtít, aby se o ni staral?

Marek se na fotografii z hor smál na svou krásku.

Mami, tati, proč všechno tak strašně bolí?

Uprostřed slz najednou cítila, že cosi pochopila.

Posadila se na posteli a překvapeně zamrkala.

Ubližovat, to je hřích.

Jak mohla být tak tupá? Ubližovat sobě, ubližovat druhým…

Už nikdy nechce vidět docentku Karlíkovou, ani skupinu stínů, s nimiž se poslední půlrok pokoušela studovat. Ať táhnou ke všem čertům.  Tohle studium není pro ni.

Až se uzdravím, vrátím se, vyťukala rychle sms zprávu a odeslala ji Liborovi.

Znovu si lehla.

Teď už se snad všechno konečně vyřeší. Až se uzdraví, najde si práci, nastěhuje se k Liborovi…

„Marku,“ vzlykla tiše, než usnula.

Cosi v hrudi ji bolelo daleko víc než zlomený kotník.