Pandořina skříňka (16)

19. 12. 2013 19:30:00
Benešov měl přívlastek Dolní a opravdu měl náměstí. Na okraji městečka se nacházela jakási průmyslová zóna, Agátě připadalo, že vidí dokonce něco jako továrny, a doprava se zdála být nezdravě rušná.
Ilustrace Dagmar Václavíková

Ilustrace Dagmar Václavíková

Venkov by měl být klidnější.

Agáta zaparkovala na náměstí a rozhlédla se. Žena, s níž dopoledne mluvila, na ni opravdu čekala. Agáta se zahleděla na její plnou postavu v tmavých šatech a naposledy zapochybovala. Ale jen krátce. Cosi uvnitř v ní vědělo, že na pohřeb půjde a že je to správné.

Čas mezi návštěvou Darkovic a pohřbem strávila v hlučínském muzeu. V jedné z vitrín stálé expozice visel naaranžovaný kabát jejího dědy a pod ním ležel dopis, který kdysi babičce psal.

Agáta nechápavě na kabát hleděla a cítila hluboké dojetí.

Jsem tohle vůbec já?

Opravdu mě dojímá pohled na kus uniformy vojáka wehrmachtu?

A opravdu byl člověk, který nosil tenhle kabát a napsal tenhle dopis, můj děda?

Agáta si prošla celou expozici. Roje myšlenek útočily na vžité vzory v její hlavě a rozleptávaly vše, čemu kdy věřila. Stopy její DNA pokrývaly bezesporu zažloutlý list papíru ve vitríně a našly by se zřejmě i na kabátě. Stopy, v nichž se chvějí i stopy jejích dětí.

Co na tohle řekne Tony?

Část jeho rodiny byla během okupace zatčena, dědu popravili, babička zemřela v koncentračním táboře.

Nevěřím tomu, že se dojímám nad tímhle vojenským kabátem.

Nevěřím tomu, že jsem to já, a přece vím, že si mohu být svou existencí jistá.

Jsem to já, stojím v hlučínském muzeu, dívám se na dědův vojenský kabát a myslím na babičku, která vychovávala sama dvě děti, dala jim vše, co mohla, možná ještě víc, a jedno z nich se jí pak zřeklo navždy a opustilo ji.

Mám její oči.

Když opouštěla muzeum, věděla, že na pohřeb musí.

Vystoupila z auta a zamířila k ženě, s níž se ráno seznámila. Pozdravily se, žena se usmála a odvedla ji do kostela.

Kostel byl úplně plný. Agáta celou dobu stála vzadu a vyděšeně pozorovala dění kolem sebe. Neuměla se modlit, neznala rituály a byla v kostele jediná zmatená. Všichni, naprosto všichni, se do dění v kostele přirozeně zapojili.

Na konci obřadu si Agáta uvědomila, že v kostele funguje segregace pohlaví. Muži na jedné straně a ženy na druhé. Když segregaci zaznamenala, nechtěla jí uvěřit. Pečlivě pátrala po ženě v mužské části a po muži v ženské. Nenašla jedinou výjimku. Segregace pohlaví tady bezesporu existovala.

Po skončení obřadu se utvořil dlouhý průvod a ten se vydal na hřbitov vzdálený asi půl kilometru. Průvod v jednom místě zablokoval rušnou dopravu a nikdo se nad tím nepozastavil. Na hřbitově obřad pokračoval.

Agáta pozorovala lidi kolem sebe a přemýšlela nad tím, jak pozná své příbuzné.

„Jste pozvaná na hostinu do Štiky,“ naklonila se k ní na konci obřadu žena, která ji doprovázela.

Ukázalo se, že Štika je hospoda. V ní se po pohřbu sešli příbuzní a známí. Než se Agáta nadála, seděla s ženami z Darkovic u stolu, před sebou polévku a vzápětí guláš.

Když došlo na kávu, vrhla se k Agátě jakási žena a táhla ji od stolu ke stolu.

„To je Agáta, dcera od Helmuta,“ představovala ji.

„Od Helmuta?“ divili se všichni a všichni ji radostně zdravili a objímali.

 „Já jsem sestřenice od Helmuta...“

„Já jsem bratranec...“

„Já jsem synovec...“

„Já jsem...“

Všichni byli někdo od Helmuta.

Ti lidi měli mého otce rádi.

A hodně.

Jsem vůbec na pohřbu?

Ti lidi jsou rádi, že se vidí.

Sedí, jedí, pijí, vykládají...

A jsou rádi, že vidí mě.

Jsem Helmutova dcera.

Jsem jejich.

Když se loučila, slibovala, že zase přijede.

V okamžiku, kdy vjížděla na dálnici, s překvapením zjistila, že to z její strany nebyla jen zdvořilost. Opravdu se chtěla vrátit.

Usmála se.

Jsem Helmutova dcera.

 

Autor: Eva Tvrdá | čtvrtek 19.12.2013 19:30 | karma článku: 11.69 | přečteno: 520x

Další články blogera

Eva Tvrdá

Baltský triptych - část třetí: Vodní svět

K Pobaltí samozřejmě patří živel s názvem Baltské moře, borové pobřežní lesy, velmi, velmi dlouhé pláže, nesmírně jemný světlý písek a ryby, ryby, ryby. Přičemž platí: čím menší vesnice, tím lepší "ryba smażona".

9.8.2023 v 15:20 | Karma článku: 12.23 | Přečteno: 247 | Diskuse

Eva Tvrdá

Baltský triptych - část druhá: Cihlová gotika

K Pobaltí určitě patří procházka cihlovou gotikou, hrázděné domy a atmosféra, která inspirovala v 19. a na počátku 20. století stavitele ve Slezsku.

8.8.2023 v 8:38 | Karma článku: 11.04 | Přečteno: 251 | Diskuse

Eva Tvrdá

Baltský triptych - část první: Kašubština

V Evropě žije několik malých národů, jejichž řeč je uznávaným jazykem, i když to není jazyk úřední. Jedním z těchto národů jsou Kašubové.

7.8.2023 v 10:11 | Karma článku: 13.28 | Přečteno: 406 | Diskuse

Eva Tvrdá

Sedm divů Bretaně - div sedmý: Hortenzie

Bretaň je proslulá proměnlivým a deštivým počasím. Chvíli svítí slunce, vzápětí se přiženou mračna a dá se do deště.

20.7.2023 v 18:45 | Karma článku: 17.26 | Přečteno: 248 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 13.88 | Přečteno: 186 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.49 | Přečteno: 193 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.89 | Přečteno: 124 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.05 | Přečteno: 188 | Diskuse

Pavel Liprt

Narozeninová ženuška má

Narozeninový věk se přece u dámy neříká, to bych byl opravdu hrozný nešika, můžete však snadno vyčíst z této básně, že je mi s mojí ženou už mnoho let krásně.

26.3.2024 v 11:07 | Karma článku: 13.75 | Přečteno: 515 | Diskuse

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...