Terra incognita

Terra incognita je termín, kterým se označují neznámá a neprobádaná území. Terra incognita znamená doslova země neznámá. Staří kartografové neznámé země zobrazovali jako bílé plochy s nápisy „hic sunt leones“ (zde jsou lvi) nebo „hic sunt dracones“ (tady jsou draci). V odlehlých koutech světa žily podle kartografů fantastické obludy.

Fabryka Silesia

Termín terra incognita může odkazovat i na imaginární kontinent Terra Australis. Může se jím také metaforicky označit jakýkoliv neprozkoumaný objekt vědeckého výzkumu.

Termínem terra incognita označil šéfredaktor katovického kulturního čtvrtletníku Fabryka Silesia Jan F. Lewandowski Opavu, Krnov a region Hlučínsko. Proč tak učinil?

Nejnovější číslo Fabryky Silesie je věnováno kultuře českého Slezska. Začíná Janem Nepomuckým, jeho sochy a kapličky jsou rozesety po celém Horním Slezsku a dokládají tak kulturní propojenost dnes rozděleného regionu.

20. století Slezsko proměnilo. Moderní dějiny území Slezska rozdělily, vylidnily a následně znovu zalidnily jiným etnikem. Stalo se tak na dnešní polské i české straně. Fabryka Silesia ve svém nejnovějším čísle mapuje česko-polské pohraniční kulturní jevy. Polská kulturní veřejnost jako by se snažila dopátrat vlastní identity zkoumáním společných polských a českých slezských kořenů.

Fabryka Silesia předkládá české kulturní projevy a jevy ve slezském pohraničí s velkým zaujetím a respektem. Všímá si původního jazyka, tzv. moravštiny (Nad Moravci svítí slunce), dnešních Slezanů (Kým jsou Slezané v České republice?) a prorůstání českého a polského živlu v pohraničí (Srůstá Těšín znovu?). Jeden z oddílu čtvrtletníku se věnuje bohatému literárnímu životu těšínské kavárny Avion.

Těšínské Slezsko s početnou polskou menšinou udržuje s Polskem tradičně úzké kulturní vazby. Opava, Krnov a region Hlučínsko jsou na tom jinak. Původní obyvatelstvo opavského Slezska žije hlavně na Hlučínsku. Místní nářečí je české, avšak díky zvláštnímu historickému vývoji se od češtiny dost odklonilo a je dnes pro Čechy nesrozumitelné. Opava a Krnov byly po roce 1945 většinově osídleny z vnitrozemí, Hlučínsko tak díky historickým zvláštnostem zůstalo kulturně osamoceno. Opavské Slezsko bylo nuceno ve 2. polovině 20. století své vazby na Horní Slezsko zcela odstřihnout. Kulturní vazby na české vnitrozemí byly nepřehledné a většinou umělé a přirozené vazby na sever násilně zanikly.

Dnešní české Slezsko má, jak si všímá jeden z článků březnového čísla Fabryky Silesie, Genius loci. Je v něm cosi, co patří do celého Slezska, cosi polského, cosi českého, ale i cosi specifického, co lze najít jen na česko-polské hranici: rozpad tradiční venkovské společnosti a průmyslový boom, práci v těžkém průmyslu, národnostní a s tím i jazykovou pestrost, prolínají se tady české, polské, slovenské, německé, ukrajinské a nově i jiné vlivy, které vyvolávají napětí. Duch českého Slezska se silně promítá i do literatury, která zde vzniká. Karolina Pospiszil této literatuře věnovala článek s výstižným názvem: Nevyslovené území. Přiloženy jsou medailony autorů, rozhovory a úryvky z děl.

Fabryka Silesia předložila exkluzivní obraz kultury českého Slezska. Vytvořili jej polští intelektuálové, kteří chtějí vést kulturní dialog s jižními Slezany, protože chtějí zjistit něco i sami o sobě.

Terra incognita, země neznámá. České kulturní Slezsko je zemí neznámou i v Čechách. Možná proto, že není jednoznačné, odpradávna má v sobě hranici a s ní zvláštní úhel pohledu.

Hic sunt dracones...?