Malé putování východní částí současného českého Slezska dnes uzavírá zastávka v místech, kde opouští Českou republiku řeka Odra.
Na tomto místě se od nepaměti střetávalo několik starých obchodních cest: z Moravy sem vedla solná, z Uher jantarová a z královské Prahy tudy vedla cesta směrem do královského Krakova. Tehdy se tomuto místu říkalo Bogun a jeho vlastnictví bylo výhodné, protože se tady vybíraly poplatky za přechod Odry.
Ve vrcholném středověku se na levém břehu Odry tyčil hrad, jeho podhradí, pozdější město Bohumín, leželo na pravém břehu řeky.
V 15. století byl přes Odru postaven most, avšak velmi často ho strhla voda. Odra dokáže svým rozvodněním obyvatele této oblasti vyděsit a potrápit dodnes, natož v dobách středověku. Přesto se zde město na řece stále drželo, místo bylo pro přechod Odry velmi vhodné.
Během středověku se stal Bohumín centrem panství, které bylo označováno jako Bohumínsko. Kromě názvu Bogun se tehdy začal objevovat i německý název Oderberg, do města přicházeli i němečtí osadníci.
Bohumín byl většinou ve vlastnictví slezských rodů. Od 16. století však na Bohumínsku došlo k výrazné změně: majitelem panství se stal braniborský rod Hohenzollernů, jehož členové byli nadšenými příznivci reformace a také germanizace. Díky jejich silnému působení se Slezsko začalo měnit v reformovanou a germanizovanou oblast.
Velké změny však městu Bohumín přinesly hlavně moderní dějiny.
Mezníkem byl rok 1742. Marie Terezie musela tehdy část Slezska po prohraných válkách odstoupit Prusku, a tak mírová smlouva rozdělila Bohumín na rakouskou a pruskou část. Hrad přestavěný na zámek se i se svým okolím stal součástí Pruska, město zůstalo v Rakousku.
S moderními dějinami Slezska začal význam původního Bohumína upadat. Daleko větší význam začaly mít okolní vsi, protože v nich vznikaly průmyslové podniky.
Naprosto zásadní zlom pro vývoj Bohumína měla výstavba železnice. Na katastru obce Šunychl vznikla v roce 1847 velmi významná železniční stanice s názvem Šunychl-Bohumín-nádraží. Místo výstavby stanice bylo naprosto nevhodné, nádraží vzniklo v krajině lesů a bažin, které se musely pro stavbu složitě vysoušet. Měšťané z Bohumína však nesouhlasili s původním záměrem postavit stanici železnice v blízkosti města, a tak došlo k tomuto náhradnímu řešení.
Kolem nádraží pak vznikaly nové budovy, především administrativní, později i radnice, školy, kostely, dělnická kolonie a dokonce i ženský klášter. Vše bylo vystavěno v tehdy ve Slezsku velmi oblíbeném novogotickém slohu, který je kromě gotických detailů typický červenou cihlou.
Oblast kolem nádraží se stala dnešním centrem moderního Bohumína, který vznikl spojením několika vsí, starého města Bohumín a oblasti kolem nádraží.
Pro Bohumín a okolí byl typický prudký rozvoj průmyslu a s ním národnostní pestrost. Lidé se zde hlásili k německé, polské i české národnostní příslušnosti, avšak byla zde i velmi početná skupina tzv. šlonzáků, kteří se cítili spjati jazykově i národnostně především se Slezskem a neinklinovali k žádné z výše uvedených národností. Do druhé světové války zde žila i početná židovská populace.
Po druhé světové válce došlo v Bohumíně k odsunu většiny německého obyvatelstva, židovská populace během války zmizela, postupně ubylo i Poláků. Ve městě se však usadilo mnoho Řeků, kteří do Československa utekli v 50. letech minulého století, a také mnoho Romů, později zde začala žít i početná vietnamská komunita.
Bohumín je ojedinělé město, jednak svou historií vzniku a jednak svou národnostní a kulturní pestrostí. Vždy to bylo pohraniční město, kde se v každodenním životě setkávaly různé kultury. Tato pestrost se města Bohumín drží dodnes.
