Přípona -oš se v hovorové češtině vyskytuje poměrně často, frekvence jejího výskytu dokonce stoupá. Tato přípona nám v mžiku z obtížně vyslovitelného výrazu vytvoří slovního plyšáčka.
Slovo kamarád například zní oficiálně a navíc je to velmi dlouhé slovo. Když se z kamaráda stane kámoš, je situace rázem familiární a milá.
Přípona -oš dokáže zjemnit i hrozivě znějící termíny. Originály vydaných faktur, ta přesnost a strohost až děsí. Origoš neděsí.
Podobně někteří lidé neúčtují eura, ale euroše, nehrají na klarinet, ale na klaroše, nechodí na magistrát, ale na magoš, neinzerují na billboardech, ale na bilboších.
Přípona -oš má v ženském rodě variantu -oška. Všichni jsme už slyšeli slova jako marmoška (marmeláda), pikoška (pikantní informace), atmoška (atmosféra) nebo hygoška (hygiena).
Užívání těchto plyšáčkových výrazů však má svá rizika. V pracovním prostředí jejich uživatelé na sebe nevědomě prozrazují mnoho informací, například to, že jsou líní vyslovit obtížná slova, že je děsí oficiality, že jejich odbornost nemusí být na takové úrovni, jakou předstírají, a mnoho dalších. Nevědomě si tak budují pozici, o niž v pracovním týmu stojí málokdo.