Eva Tvrdá
Úsměv na rozloučenou (povídka)
Lidka zakrojila nůž do mrkve, aby ji rozdělila na několik kousků. Když se jí to podařilo, vhodila mrkev do kastrůlku, přidala pár kousků brambor a kastrůlek postavila na elektrickou plotýnku. Když zelenina začala vařit, stáhla výkon plotýnky na dvojku a začala vykosťovat kuře.
Eva Tvrdá
Malý terapeutický oříšek (povídka)
Ložnicí se rozezněla něžná vyzváněcí melodie. Ilona otevřela oči do nového dne a usmála se. Popaměti ukončila vyzvánění budíku, posadila se na posteli, spustila nohy v dlouhém žlutém pyžamu na koberec, našmátrala žluté textilní pantofle a vklouzla do nich. Z postele se za ní vyhrabala čivava a pletla se jí pod nohy.
Eva Tvrdá
Vyrovnaná bilance (povídka)
Martina seděla za rozlehlým psacím stolem a upřeně hleděla na malý elegantní mobil chvějící se vibracemi. Displej oznamoval, že volá Ivan. Martina nechala mobil vibrovat, ale nedokázala od něj odtrhnout oči. Po nekonečně dlouhé chvíli vibrace ustaly. Martina se rozhlédla kolem sebe.
Eva Tvrdá
Láska (povídka)
Stanislav prudce předjel tři auta a zařadil se znovu do svého pruhu. Autem duněla rocková hudba osmdesátých let a Stanislav soustředěně žvýkal mátovou žvýkačku. Řídil nejen svůj passat, ale i svou firmu a svou rodinu. Přesně, rázně, promyšleně. Passat byl spolehlivý, firma výkonná a rodina funkční. Pro spolehlivé auto potřeboval peníze, pro výkonnost firmy inteligenci a rozhodnost, pro funkčnost rodiny potřeboval vše. Peníze, inteligenci, rozhodnost a taky vytrvalost.
Eva Tvrdá
Kůrovec (povídka)
Nedělní ráno vonělo modrou oblohou. Tomáš si uvařil instantní kávu, do misky nasypal kukuřičné lupínky a zalil je mlékem. Během snídaně vyhlížel z okna a oblékal si cyklistickou výstroj. Po snídani nalil do speciální láhve nápoj, který oddaloval únavu, zlepšoval výkon, obsahoval vysoké množství L-karnitinu a vitamínu C a velmi snadno se připravoval. K láhvi přibalil energetickou tyčinku z ovesných vloček, gel pro rychlé doplnění energie a roztok hořčíku a vápníku proti křečím. Pak sjel výtahem ze svého bytu v osmém patře, na parkovišti připnul do nosiče na střechu svého auta celoodpružený model plně vybaveného horského kola a vyrazil z města.
Eva Tvrdá
Včelař (povídka)
Pavlovo stříbrné audi sjelo ke vzorně udržovanému domu a zastavilo těsně před brankou. Vystoupil z auta, prošel brankou a zamířil ke vchodovým dveřím. Měl unavený obličej a vyčerpaný pohled. Drahé značkové kalhoty, kožené sako, světlá košile a hedvábná kravata, které ráno sršely dravým potenciálem, na něm teď večer zplihle visely.
Eva Tvrdá
Domek z karet (povídka)
Lucy nerada odcházela z práce poslední. Připadalo jí, že na posledního padá zodpovědnost za firemní bezpečí.
Eva Tvrdá
Kolotoč (povídka)
Byli mladí. Byli krásní. Byli vzdělaní. Usmívali se. Byli úspěšní. Museli však být ještě úspěšnější.
Eva Tvrdá
Bezstarostná jízda (povídka)
„Čau, lásko, za chvíli jsem u tebe.“ Ťuknutím do displeje ukončil hovor, odložil mobil a nastavil v GPS cíl své cesty.
Eva Tvrdá
Dědictví (povídka)
Agáta, unavená a špinavá, seděla na lavičce pod starou hrušní. Cizinka ve vlastním domě.
Eva Tvrdá
Stará láska nerezaví (povídka)
Hilda dřepěla vzadu u plotu a předstírala, že seká srpem trávu. Ve skutečnosti se plížila mezi rybízovými keři kolem plotu, aby si mohla prohlédnout mladou ženu, která zdědila sousední stavení. Doufala, že v ní pozná Agátu, Helmutovu dceru.
Eva Tvrdá
Hořké ovoce (povídka)
Alena seděla ve svém velkém dokonale zařízeném a dokonale uklizeném bytě na Vinohradech a hleděla na kuchyňský stůl. Ležel na něm balíček bankovek a malá krabička. Alenu čekal nesnadný úkol. Vysoké stropy, skleněné lustry, háčkované ubrusy, sekretář, parádní servis za sklem. Nic z toho ji nedokázalo uchránit před minulostí.
Eva Tvrdá
Stille Nacht (povídka)
Doby, kdy z Německa do Hlučína bylo, co by kamenem dohodil, nenávratně skončily. Greta ležela na posteli v jakémsi penzionu kdesi v Německu a umírala. Nevnímala, kde je. Opuštěná stará žena odkudsi ze střední Evropy
Eva Tvrdá
Vyhlídkový let (povídka)
Malé výletní letadlo vzlétlo nad krajinu a poskytlo pasažérům vyhlídkového letu první úchvatné dojmy. Před týdnem mu bylo sedmdesát let a od svých vnoučat dostal bláznivý dárek – vyhlídkový let. Slíbili mu, že letadlo poletí až nad Rohov, takže uvidí svou vesnici shora. Měl tak trochu pocit, že se plete Bohu do řemesla. Dívat se na svět shora... V duchu se pokřižoval, ale výlet ho těšil. Dokonce dnes nemohl dospat
Eva Tvrdá
Zákon (povídka)
Na vesnici padal soumrak. Muž v ušmudlaných montérkách opatrně našlapoval na chodník. Hleděl upřeně před sebe a trochu se usmíval a trochu šklebil. Táhl starý vozík a na nohou měl polorozpadlé boty o dvě čísla větší, než jaké opravdu potřeboval. Nedokonalosti světa nevnímal. Vznášel se na obláčku laciného alkoholu a nejistým krokem mířil k hospodě.
Eva Tvrdá
Bludičky (povídka)
Zábly ho ruce. Zapomněl na rukavice a teď toho litoval. Potuloval se mezi stánky vánočního trhu, vdechoval vůni punče, svařeného vína, opékaných klobás a bramboráků a nechápal, co tady dělá.
Eva Tvrdá
Staré haraburdí (povídka)
Věže chrámu svatého Víta v Praze se majestátně tyčily nad malostranskými střechami a zdálo se, že mají blízko k nebi. Marichen ale věděla, že tyhle věže mají k nebi daleko. Nádherné chrámy v Praze zely prázdnotou, sloužily jen jako turistická atrakce.
Eva Tvrdá
Hrst hlíny (povídka)
Vlak projížděl přes vltavský most a Lena soustředěně pozorovala řeku a palác hradu tyčícího se nad ní. Palác se netyčil jen nad řekou, ale i nad městem a zřejmě i nad celou zemí. Odsud nikdo nedohlédl do kraje, ze kterého odjížděla. Praha byla daleko a možná i příliš vysoko v oblacích.
Eva Tvrdá
Hedin hříšný život (povídka)
Každé ráno si Heda vařila meltu. Dávno si zvykla na elektrický vařič, který měla ve svém pokoji. Ty tam byly doby, kdy ráno roztápěla sporák, zápasila s ohněm, kouřem, počasím i uhlím a vařila meltu pro celou rodinu. Dnes jen otočí knoflíkem na elektrickém vařiči, postaví na plotýnku, která se v mžiku rozpálí, hrníček s vodou a za chvíli je hotovo. Alespoň starou dobrou meltu si nechává kupovat. Snacha se na to sice tváří všelijak, ráda by Hedu naučila vařit si všechno rozpustné – ranní kávu, večerní čaj i polední polévku, ale Heda věří na opravdové věci. Nechce náhražky, a tak každé ráno staví vodu na plotýnku a čichá vůni melty, která ji provázela celý život. Nač si už na těch pár dnů, týdnů, možná let zvykat na něco jiného?
Eva Tvrdá
Anděl (povídka)
Noc plná alkoholu a vzpomínek rozbušila v hlavě obrovské kladivo. Pach barev a terpentýnu dráždil k zvracení, přesto uklidňoval. Pach známého světa.
Eva Tvrdá
Most (povídka)
Ve střešním prostoru starého kostela, v prachu a ve špíně, stály velké mosazné svícny. Kdosi je tady odložil, když byly nahrazeny snadno udržovatelnými plastovými stojany.
Eva Tvrdá
Fotografie pro babičku (povídka)
Město Charmes leží daleko od Hlučína, až v severovýchodní Francii. V roce tisíc devět set čtyřicet tři tady žil a pak i zemřel řadový voják wehrmachtu, Žanetin praděd, rodák z Bolatic na Hlučínsku, Antonín Kocur. Někde tady, na místním hřbitově, by měl být pochován.
Eva Tvrdá
Rodinné album (povídka)
Léto vonělo borovicemi a dálkou. Elza seděla na lavičce ve stínu borovic a upřeně hleděla před sebe. „Tak už je s vámi,“ zašeptala a napřímila se.
Eva Tvrdá
Fajne kafe (povídka)
V obývacím pokoji v zasklené vitríně mezi parádními hrníčky stála velká tmavá plechovka na kávu. Každou neděli ji Gertruda opatrně vyndávala z vitríny, nabrala z ní jednu odměrku kávy, převrátila ji do hrnku a kávu zalila vodou. Celý týden pak stála plechovka ve vitríně a nikdo se jí ani nedotkl.
Eva Tvrdá
Šepoty třebomských polí (povídka)
Edeltraud seděla na mezi nad Třebomí, rukama si objímala kolena a tiskla je k hrudi. Jako by ze sebe chtěla vymáčknout stesk, protože už nedokázala slzet. Hořkost a smutek v ní zůstávaly. Slzy, které by je odplavily, nepřicházely, protože už je nebylo kde vzít. Hořkost a smutek se staly součástí života.
| předchozí | 1 2 3 | další |
