Mezi Ostravou a Opavou leží mikroregion Hlučínsko. V českém Slezsku se této oblasti neřekne jinak než Prajzska a lidem, kteří tady žijí, Prajzaci.
Proč tato podivná označení?
Mikroregion byl původně součástí zemí Koruny české, ale po prusko-rakouských válkách v 18. století ho obsadilo Prusko a připojilo ho ke svým územím. Od těch dob jsou místní lidé označováni jako Prusové, lidově Prajzaci.
V 19. století, kdy vznikala nová Evropa založená na průmyslovém rozvoji a národnostním cítění, se Hlučínsko stalo přirozenou součástí pruského, později německého Slezska. Obyvatelé sice hovořili původním slovanským jazykem, kterému se říkalo moravština a který byl spojen s katolickou vírou, jejíž správa spadala do Olomouce, ale kulturně i ekonomicky se cítili jako součást Pruska, později Německa.
Versailleská mírová smlouva po 1. světové válce změnila mapu Evropy a v jejím důsledku byla v roce 1920 oblast dnešní Prajzske bez plebiscitu připojena k nově vzniklému Československu. Území, po dvě století hospodářsky i kulturně propojené s Německem, se náhle ocitlo bez vazeb a muselo pracně hledat vazby nové. Prajzaci tuto skutečnost samozřejmě považovali za nespravedlivou.
Označení Prajz, Prajzak a Prajzska mělo po celé 20. století hanlivý nádech. Prajzaci však svou identitu nikdy nepopírali. Díky svým typickým vlastnostem jako jsou pracovitost, šetrnost, úcta k rodině a silné vazby k domovu dokázali z chudé pohraniční oblasti vybudovat prosperující mikroregion.
V současném Hlučínsku leží tři města. Nejznámější je samozřejmě Hlučín, který byl v době připojení k Československu největším sídelním centrem mikroregionu a podle kterého dostala celá oblast oficiální název.
Ve 20. století bylo Hlučínsko kompaktní oblastí, v níž se lidé odjinud usazovali jen jako učitelé nebo přiženěním či přivdáním. Prajzska jako místo k životu nebyla nijak atraktivní, spíš naopak.
Od konce 20. století se ale situace změnila. Hlučínsko se stalo velmi žádanou lokalitou pro bydlení. Je to dáno výborně fungující infrastrukturou obcí a vysokou mírou bezpečí. Avšak tím, jak na Hlučínsko přicházejí lidé z jiných oblastí Ostravska, se charakter mikroregionu mění.
Jednou ze změn je tendence k rozpadu dosud kompaktního území Hlučínska na dva celky, východní a západní. Východní část Hlučínska se přimyká k Ostravě. Ze samotného Hlučína mizí typická atmosféra Prajzske, město začíná mít charakter vysoce atraktivního ostravského satelitu.
Kulturní tradice a prajzský životní styl se nadále udržují a rozvíjejí v jiném prajzském městě, v Kravařích. Kravaře se staly centrem západní části Hlučínska a od počátku tohoto století jejich význam v mikroregionu neustále roste.
Třetím významným městem Hlučínska je Dolní Benešov, který leží mezi Hlučínem a Kravařemi a žije v něm silná původní komunita. I když se v Dolním Benešově usadilo díky průmyslovým podnikům mnoho lidí odjinud, charakter typického hlučínského sídla si město nadále udržuje.
Všechna tři města na Prajzske mají dobře fungující centrum, zámek s parkem, významné církevní stavby a výbornou infrastrukturu. V Hlučíně žije zhruba 15 000, v Kravařích 6 800 a v Dolním Benešově 4 000 obyvatel. Prázdné kapacity pro bydlení v těchto městech budete hledat těžko. Z chudé a opomíjené oblasti je dnes prosperující mikroregion, v němž by chtěl kdekdo žít.
Zatím je hlavním městem oblasti stále Hlučín. Má však ve svém okolí silné konkurenty, a tak uvidíme, zda se v našem století jako hlavní město Prajzaků nadále udrží.
