Týden slezských měst 3: Lázeňství v českém Slezsku

Slezské lázeňství není tak proslulé jako lázeňství v západních Čechách nebo na střední Moravě, protože slezské lázeňství donedávna stálo ve stínu těžkého průmyslu, avšak nemusí tomu tak být navždy.

Historie lázeňství v dnešním českém Slezsku je velmi zajímavá.

Nejstaršími lázněmi oblasti jsou horské lázně Karlova Studánka. Léčivá síla zdejších pramenů dala vzniknout již v roce 1785 lázním, které byly tvořeny dřevěnými boudami s vanami. Pacienti do lázní museli docházet z okolních obcí, kde nacházeli ubytování, a tak se místo lázní nazývalo Hin und wieder, tedy Tam a zpět. Postupně byly od konce 18. století vybudovány v okolí pramenů lázeňské domy a lázně se velmi rychle rozrůstaly. V roce 1803 dostalo rozvíjející se lázeňské místo název Karlova Studánka. Původní lázeňské budovy se ve velké míře dochovaly, a tak má i dnes Karlova Studánka neopakovatelnou atmosféru.

Dalšími velmi starými lázněmi ve Slezsku byly Jánské Koupele. Pokud vám jejich název nic neříká, je to tím, že lázně na konci 20. století zcela zanikly. Zbyly po nich zchátralé budovy a pavilon nad pramenem léčivé vody. Účinky zdejších léčivých vod však byly známy již od středověku. Ve Slezském atlase z roku 1736 je na místě Jánských Koupelí malý džbáneček, tedy symbol lázní. První lázeňské budovy zde stály již v roce 1811, oficiálně však lázně vznikly v roce 1812. Lázně ležely v překrásném údolí řeky Moravice a vrcholu rozvoje dosáhly v 1. polovině 20. století, kdy se v nich léčily moderními metodami především oběhové a metabolické poruchy. Zánik lázní nastal v roce 1940, kdy byly lázně přeměněny na výcvikové středisko Hitlerjugend a později se z nich stal zajatecký tábor pro důstojníky. Ve druhé polovině 20. století budovy bývalých lázní sloužily jako dětská ozdravovna a později jako letní zotavovna ROH. Po roce 1994 budovy zůstaly opuštěné a od té doby areál bývalých lázní naprosto zchátral.

Lázeňským městem dodnes zůstal dolnoslezský Jeseník (Frývaldov), v němž založil své proslulé vodoléčebné lázně již v 1. polovině 19. století Vinzenz Priessnitz. Tento slezský horal prosazoval léčbu pomocí fyzické práce, čerstvého vzduchu a pomocí koupelí a zábalů v čisté horské vodě. Jeho metody byly nesmírně úspěšné a položily základy hydroterapie. Dnešní lázeňské město již nenabízí drastické léčení pomocí sekání dřeva a koupelí v ledové vodě. Nedaleko města vznikl v místě původních lázní moderní lázeňský areál s pohodlnými lázeňskými domy, moderními balneo provozy a hlavně s nádherným lesoparkem, v němž probíhá řada léčebných terapií.

V roce 1860 se v horách mezi Třincem a Frýdkem objevily neobvyklé lázničky, které se udržely dodnes. V horské vsi Komorní Lhotka na svahu hory Godula využil místní sedlák vřídlo k vybudování tří dřevěných domků s vanami, v nichž se léčilo koupelemi s odvarem z bylin. Tyto bylinné lázně poskytují své služby dodnes. K bylinným lázním přibyla časem široko daleko proslulá finská sauna a samozřejmě léčba čerstvým horským vzduchem. Z malé vesničky se stalo během 20. století vyhledávané centrum nejen turistiky, ale i rehabilitace.

Na konci 19. století vzniklo v lesích u Zlatých Hor v Jeseníkách malé lesní sanatorium, které sázelo na rodinnou a klidnou atmosféru. První léčebný dům zde otevřeli v roce 1881 a začali nabízet lázeňské služby i ženám bez doprovodu, což tehdy bylo velmi neobvyklé. Lázně byly pro přátelský přístup také ve velké oblibě u židovského obyvatelstva tehdejší rakousko-uherské monarchie. Lesnaté okolí a moderní vybavení již od vzniku lázní svědčily především dýchacím cestám a nervovým chorobám. Léčili se zde i mnozí slavní hosté. Patřil mezi ně například hudební skladatel Leoš Janáček a v letech 1905 a 1906 zde na léčení pobýval i spisovatel Franz Kafka. Ve druhé polovině 20. století byly lázně ve Zlatých Horách přebudovány na dětskou léčebnu. Léčebna ve voňavém lesním prostředí vrací malým pacientům s dýchacími problémy zdraví dodnes.

Velmi významné lázeňské městečko vyrostlo i mezi karvinskými doly. Původně v Darkově majitel panství hledal černé uhlí, avšak v místě vrtu vytryskl pramen vody. Ukázalo se, že se jedná o solanku, třetihorní silně mineralizovanou vodu s léčivými účinky. V Darkově postupně vznikly lázně, avšak jejich rozvoj narážel na dynamickou těžbu uhlí v nejbližším okolí. Solanka v podobě koupelí výrazně pomáhá v léčbě onemocnění nervového původu a při posilování imunity, a tak v 80. letech minulého století bylo rozhodnuto, že se na Ostravsku začne hledat jiné místo, kde by se mohly založit lázně na zelené louce. Byl vybrán vrch Hýlov u Klimkovic, který byl označen za nejčistší místo z hlediska životního prostředí na celém Ostravsku. V roce 1991 byly opravdu otevřeny pod  názvem Sanatorium Klimkovice nově vybudované lázně. Původní Darkov však nezanikl. Těžba uhlí na Ostravsku je již minulostí, a tak se lázně Darkov dočkaly rekonstrukce a stávají se významným hornoslezským lázeňským centrem.

Nově vybudované lázně u Klimkovic jsou nyní nejvýznamnějšími lázněmi českého Slezska. Je to dáno nejen účinky solanky, ale také velmi úspěšnými neurorehabilitačními metodami, z nichž vyniká především metoda nazvaná KlimTherapy, a samozřejmě moderním zázemím lázní.  Malé slezské městečko Klimkovice se v 90. letech minulého století stalo lázeňským městem a v duchu lázeňství od té doby buduje svoji infrastrukturu. Klimkovice mají obrovský potenciál stát se jedním z velmi významných center moderního lázeňství.

Lázeňství v dnešním českém Slezsku má bohatou a zajímavou historii, která ve 20. století příliš zářná nebyla. Slezské lázně však ve velké většině období ústrků přežily a zdá se, že mají před sebou slibnou budoucnost.