Barbora sunula své těžké nohy vpřed a snažila se o maximální zrychlení. V jejích sedmdesáti letech to nebylo nikde nic snadného, ale v předvánočním hypermarketu už to bylo téměř nemožné. Přesto se snažila. Co nevidět se opře o nákupní vozík a všechno půjde snáz. Ještě chvilku vydržet.
Davy kolem bez zájmu proudily tam a zase zpět. Nikdo si nikoho nevšímal.
Dokonale odcizený svět.
Tadeáš v hnědém bundokabátě, v pletené čepici a se sluchátky v uších díky své výšce vyčníval nad davem, a tak měl pocit, že má docela dobrý přehled. Jeho oči za skly brýlí hleděly kamsi vpřed. Myslel jen na to, zda se mu v pauze mezi konzultací o paralelních algoritmech a brigádou u prodeje vánočních stromků před hypermarketem podaří nakoupit dárky.
Najednou ho cosi zbrzdilo.
Barbora zavrávorala.
Tadeáš vytrhl sluchátka ze svých uší a uchopil za ramena starou ženu, do níž narazil.
„Promiňte,“ omlouval se.
Barbora ucítila pevné mužské paže a zklidnila se.
„Nic se nestalo,“ usmála se.
Cink!
Do lhostejného hyperprostoru se malou skulinkou protlačilo cosi hluboce lidského.
Tadeáš se ujistil, že je Barbora v pořádku, a jejich cesty se znovu rozdělily.
U jednoho z obchodů v nákupní galerii postávala dlouhovlasá dívka. Očekávala zprávu od někoho velmi, velmi důležitého. Každou chvíli kontrolovala přes mobil svůj fejsbůkový profil, ale zpráva nepřicházela.
Její matka mezitím čekala v dlouhé frontě zákazníků před pultem s uzeninami.
Unavené prodavačky se křečovitě usmívaly, fronta nabývala na délce, nervozita houstla.
Náhle z fronty vypadla žena ve vysokém stupni těhotenství a sesunula se k zemi.
Cink!
Vyděšené obličeje zapomněly na křeč a nervozitu.
„Proboha!“ vykřikl muž stojící ve frontě za těhotnou ženou.
„Volejte doktora!“ vykřikl kdosi vedle.
„Je tu někde doktor?“ volal někdo jiný.
Z davu vystoupila žena.
„Jsem lékař,“ pronesla a sklonila se nad nastávající maminkou.
„Záchranka už jede!“ zavolal po chvíli kdosi z davu.
Vedle lékařky se náhle vynořil vyděšený muž.
„Co se děje?“
Nastávající maminka se probrala.
„Tomáši,“ natáhla prosebně ruku k vyděšenému muži.
„Budeme rodit, tatínku,“ sdělila věcně lékařka.
„Tady?“ zhrozil se muž.
„Myslím, že to stihnete do nemocnice.“
Muž zaklekl ke své partnerce a snažil se prodrat svým zděšením k povzbudivému úsměvu.
Prodavačky i nakupující změkli.
Fronta se sunula kupředu tiše a svátečně.
Za malou chvíli dorazila záchranka a odvezla mladou ženu do porodnice. Vyděšený muž odvozu zmateně asistoval, pak usedl do svého auta a zamířil do porodnice také.
Dívka v nákupní galerii hleděla do svého mobilu už nepřetržitě. Ani ho neschovávala do kapsy, jen upřeně hleděla na displej a čekala.
Její matka tlačila plný nákupní vozík směrem k ní a cítila, jak se v ní stupňuje podráždění.
Tereza a její mobil.
Zná ta holka něco jiného?
Cink!
Na fejsbůku přistála zpráva. Terezin obličej se rozzářil a její matka zalapala po dechu. Tak tohle je kouzlo sociálních sítí...
Cink!
V porodnici pár kilometrů odtud se vyděšeným rodičům překotně narodil krásný zdravý kluk.
Matka i dítě jsou v pořádku.
Otce musel personál nemocnice u porodu křísit.
Cink!
Univerzální ocelově šedou oblohou se mihl sotva znatelný pohyb. Andělé strážní se radovali. Začaly Vánoce.