Neděle 23. února 2020, svátek má Svatopluk
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 23. února 2020 Svatopluk

Týden čtení po našemu - čtvrtek

19. 12. 2019 18:32:48
Hláskový systém jazyka slezskomoravské oblasti češtině neodpovídá, přestože nacházíme řadu společných rysů. Mezi zásadní rozdíly patří například to, že čeština nemá naše krásné "ł", nebo to, že po "ř "vyslovujeme tvrdé "y".

Očami vidźeć 4

Ale zpatkem ku moji baji.

V škole se joch oznała s dvuma dźećami, kerych do teho času znałach enem z dalky. Liesel a Franz pochadzali z lepšich rodźin. Tata od Franza był lekařem a mjeł v Šuleřovicach ordinacju, Liesel meškała v zamku, one rodźiče tamyk robili. V moji male šest rokuv stare hłavje panovała około tych dvuch dźivočina. Prosto oni se kupali v leće, jak Rothschilduv a ich hośći v zamku něbyło, v kašni s Něptunovym susošim, prosto oni naleželi do tych ščastlivcuv, kerym joch zaviśćiła. Čeho? Přecej bezstarosne žićo v komforće.

Pro šesćiletu Karolinu był přepychovy zamek k nědosažeňu, choć baj často około muruv zameckeho parku chodźivała do stařenky a potym dźeň v dźeň do škoły. Paru razuv v žiću zahledła aji opravdovych panuv, Rothschildy a ich přatele, ale to były hrubje zdalene krajiny, choć baj aji pohadky.

Zamek a jeho vukoli, to był čarovny svjet, kaj se ničeho němuśeło, svjet, v kerym se v přepychu a komforće zhniłošiło.

Joch něnaležeła do nadobrych boraskuv, moja struj była dycky čista a vyspravena, joch něznała dłuhucny ponižajacy hład, ale žićo moji rodźiny, to była enem robota a zasej robota. Enem nědźeła naležeła do Boha a do zahałky. Přes pułdňa do kosteła a popołedňu přechadzka albo mały vylet. Ale přy pondźełku nanovo robota, ež do soboty, potym nědźeła a zasej pondźełek, a tak furtem dookoła, vesno, leto, podźim aji źima.

Franz a Liesel žili inakši. Tata od Franza mjel ani lekař choć baj aji auto a Liesel se každy dźeň vynořovała z zameckych bran a po vyučovaňu se v nich zasej stracała.

Franz ani Liesel něbyli žadne fajnidła, enem byli od mała zvyknući na iny svjet miž jo a ten muj vedle teho jejich był nic vert.

Karolina, Liesel a Franz.

Stał se z nas zvłašni trojlistek, bo Franz se do mje zahledźeł a Liesel zasej była zahledźena do Franza.

Joch čuła interes od Franza, ale joch se ho bała, a tež joch čuła žarlivość od Liesel.

V přytomnośći tych dvuch tuhnułach. Joch była małum dźedźinskum dźevuškum konfrontovanum s globalnymi napravami, kere pro mje vtedaj znamenali pravje Liesel a Franz.

Očima vidět 4:

Ale zpět k mému příběhu.

Ve škole jsem se seznámila se dvěma dětmi, které jsem do té doby znala jen z dálky. Liesel a Franz pocházeli z lepších rodin. Franzův otec byl lékař a měl v Šilheřovicích ordinaci, Liesel bydlela na zámku, její rodiče tam pracovali. V mé malé šestileté hlavě panoval kolem těch dvou velký zmatek. Právě oni se koupávali v létě, když zrovna na zámku Rothschildi a jejich hosté nebyli, v kašně s Neptunovým sousoším, právě oni patřili ke šťastlivcům, jimž jsem záviděla. Co? Přece bezstarostný život v pohodlí.

Pro šestiletou Karolinu byl přepychový zámek nedosažitelný, přestože kolem zdí zámeckého parku často chodívala za babičkou a pak denně do školy. Několikrát v životě zahlédla i opravdové panstvo, Rothschildy a jejich přátele, ale byly to odlesky velmi vzdálené země, možná pohádky.

Zámek a jeho okolí, to byl kouzelný svět, kde se nic nemuselo, svět, ve kterém se v přepychu a pohodlí zahálelo.

Nepatřila jsem k úplným chudákům, mé šaty byly vždy čisté a vyspravené, neznala jsem ponižující dlouhodobý hlad, ale život mojí rodiny, to byla práce, práce a zase práce. Jen neděle patřila Bohu a zahálce. Dopoledne kostel a odpoledne procházka nebo malý výlet. Ale v pondělí znovu práce, až do soboty, pak neděle a zase pondělí, a tak pořád dokola, jaro, léto podzim i zima.

Franz a Liesel žili jinak. Franzův otec měl jako lékař dokonce i auto a Liesel se každý den vynořovala ze zámeckých bran a po vyučování v nich zase mizela.

Franz ani Liesel nebyli nafoukaní, jen byli odmala zvyklí na jiný svět než já a ten můj vedle toho jejich vypadal méněcenně.

Karolina, Liesel a Franz.

Stal se z nás zvláštní trojlístek, protože Franz se do mě zamiloval a Liesel zase byla zamilovaná do Franze.

Cítila jsem Franzův zájem, ale bála jsem se ho, a taky jsem cítila Lieselinu žárlivost.

V přítomnosti těch dvou jsem tuhla. Byla jsem malé venkovské děvčátko konfrontované s globální samozřejmostí, kterou tehdy pro mě představovali právě Liesel a Franz.

Autor: Eva Tvrdá | čtvrtek 19.12.2019 18:32 | karma článku: 8.99 | přečteno: 166x

Další články blogera

Eva Tvrdá

Kouzlo Vánoc (povídka)

Konečně se mu podařilo rozmotat dráty vánočního světelného řetězu. Kdyby se tak snadno dal rozšmodrchat i život, pomyslel si.

22.12.2019 v 15:50 | Karma článku: 10.55 | Přečteno: 205 | Diskuse

Eva Tvrdá

Týden čtení po našemu - neděle

Poslední část dvojjazyčného čtení. Každodenní komunikaci po našemu už zaslechneme málokdy, ale lidí, kteří jazyku slezskomoravskému rozumí a mají ho rádi, je stále ještě hodně. Děkuji všem, kteří se po našemu začetli.

22.12.2019 v 9:28 | Karma článku: 7.70 | Přečteno: 136 | Diskuse

Eva Tvrdá

Týden čtení po našemu - sobota

Kromě jiných specifik má náš jazyk svůj typický přízvuk: na předposlední slabice. Přenášíme ho i do jiných jazyků, nejčastěji do češtiny, a tak jsme lehce identifikovatelní. Pro lepší vnímání doporučuji číst si tyto řádky nahlas.

21.12.2019 v 10:59 | Karma článku: 9.29 | Přečteno: 161 | Diskuse

Eva Tvrdá

Týden čtení po našemu - pátek

Dnešní úryvek je delší, ale věřím, že jste se už od pondělí rozečetli. Pokud by snad nastal problém - je tady přece na pomoc česká verze!

20.12.2019 v 17:31 | Karma článku: 7.12 | Přečteno: 114 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Jan Šik

Lidi, co hráli tichou poštu, která dělala virvál

Drby hýbou světem. Malé i velké, soukromé a veřejné, v rodinách, na pracovištích nebo v médiích. Svou cestu začínají nevinným povídáním a mohou končit pomluvou nebo lží.

22.2.2020 v 18:00 | Karma článku: 8.08 | Přečteno: 264 | Diskuse

David Snítilý

A žili spolu šťastně ...? (volně navazuje na Otevřené manželství)

Osedlala si mě jako koníka a cválala na mně do země orgasmu zaslíbené. A když už to vypadalo, že tam i dojede, tak to na mě náhle přišlo. Škubal jsem sebou tak, že měla problém se na mně udržet. „Tak brzo?“ vydechla zklamaně.

22.2.2020 v 8:44 | Karma článku: 15.71 | Přečteno: 425 | Diskuse

Dana Emingerová

Kafkárna - napsala Dana Emingerová

Od začátku to byla taková kafkárna. „Dobrý den, chci se s vámi sejít, protože jste ZAJÍMAVÝ, ale nevím proč,“ řekla jsem do telefonu.

21.2.2020 v 18:45 | Karma článku: 12.08 | Přečteno: 387 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O lhaní

Tak ono lhát se nemá, to je jasné. Ale ukažte mi někoho, kdo nikdy nezalhal, že. A například takový politik to chudák nemá vůbec jednoduché. Ten musí dokonce umět o svých lžích přesvědčit ostatní. A ono to jde!

21.2.2020 v 13:57 | Karma článku: 16.86 | Přečteno: 401 | Diskuse

Jaroslav Kuthan

Vykradl jsem banku

Ona celá ta moje šikmá plocha má počátek v nutnosti sehnat si vlastní byt v Praze. Nechybělo mi nadšení.

21.2.2020 v 9:40 | Karma článku: 16.06 | Přečteno: 491 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz