Vyrovnaná bilance (povídka)

Martina seděla za rozlehlým psacím stolem a upřeně hleděla na malý elegantní mobil chvějící se vibracemi. Displej oznamoval, že volá Ivan. Martina nechala mobil vibrovat, ale nedokázala od něj odtrhnout oči. Po nekonečně dlouhé chvíli vibrace ustaly. Martina se rozhlédla kolem sebe.

První den. První den ve vlastní kanceláři, první den ve vlastní firmě. Všechno jako nové. Jako.

Ivan ležel v posteli, na hrudi blonďatou hřívu své nové přítelkyně a u ucha marně vyzvánějící mobil.

Martina se natáhla pro šanon, který měla nachystaný na stole, a s pocitem hlubokého uspokojení v něm začala listovat. Měla ráda šanony, v nich přehledy a přesná čísla sladěná v promyšlený a nenapadnutelný řád. Usmála se. Její nová firma byla čistá. Čistá byla i ona sama a čisté byly i její peníze. A úmysly? Ty byly čisté taky.

Mobil na stole se znovu rozvibroval. Ani na něj nepohlédla.

Oskar zahlédl na zahradě dvě statné postavy. Kráčely k jeho malému domku a jemu bylo jasné, co bude následovat. Po chvíli se kolem Oskara rozezněla klidná melodie domácího zvonku. Oskar se rozklepal strachy. Aby předešel nejhoršímu, rozhodl se nezvaným návštěvníkům otevřít.

Za třicet jedna let, co byla na světě, Martinu téměř nic nezaskočilo. Byla inteligentní, pohotová a sportovně nadaná, dokázala odhadovat a předvídat, dokázala korigovat. Korigovala své chování, své požadavky, své touhy i své cíle. Přesto ji před časem jedna věc zaskočila, náhle, zákeřně a nevysvětlitelně: rozvod.

Ivanova přítelkyně se probrala. Ivan s mobilem u ucha hleděl do jejích světlých očí a přemýšlel o tom, zda ho ještě teď, kdy ho postihly tak silné finanční ztráty, bude chtít.

Oskar otevřel domovní dveře a dostal první ránu. Do obličeje.

Téměř před rokem Ivan Martině sdělil, že si našel jinou ženu a že se rozvede. Martina si v té chvíli promítala zpátky jejich společný život a zpětně v něm hledala příznaky konce. Nenašla ani jeden.

„Proč?“ zeptala se.

„Nevím. Zamiloval jsem se. Chci začít znovu.“

Zamiloval jsem se. Nejjedovatější věta Martinina života. Tohle se opravdu stává? Nejdřív doufala, že je to něco jako hloupý vtip, že se přeslechla, že… Tisíce vysvětlení se dalo najít. Tisíce důvodů k prominutí. Zamiloval jsem se. Stav, který brzy pomine.

Následovala prudká hádka a Ivanův odchod.

Zamiloval jsem se. Stav, který Martině rozbil život.

S Ivanem se seznámili, když studovala poslední ročník ekonomické fakulty. Přitažlivý majitel velkého autobazaru, vždy hodně opálený, vždy dobře naladěný, vždy draze oblečený. Každá žena hledá muže, který jí něco nabídne. Ivan nabízel luxusní auta, cesty do exotických zemí, večeře v drahých restauracích a perspektivu zajištěné budoucnosti. Martina něco takového hledala. Hráli squash, chodili plavat, občas spáchali adrenalinový zážitek. Vzali se. Martina ani na okamžik o jejich spojení nezapochybovala. Inteligence a dravost. Martina a Ivan. Dokonalost.

Z jejich sedmiletého manželství nevzešlo žádné dítě. Z jejich sedmiletého manželství vzešlo několik vzájemně propojených firem. Některé z nich vlastnili oficiálně, některé z nich oficiálně vlastnil někdo jiný. Martina i Ivan měli rádi peníze. Některé z těch jejich nebyly úplně čisté, oni je ale v systému svých firem dokázali vyčistit.

Martina dodnes netušila, co se pokazilo, kde udělali chybu. Dařilo se jim vybruslit z kdejakého maléru a jejich síť firem bezvadně fungovala. Sportovali, cestovali, hádali se a pak se udobřovali. Manželství, jak má být.

Po Ivanově odchodu ho začala sledovat. Chtěla vidět ženu, která je lepší než ona sama. Ženu, do které se zamiloval.  Uviděla ji. Blonďatou štíhlou slečnu, noční můru všech vdaných žen.

Ivan se začal s Martinou bavit jen přes právníky. To ji ochromilo. Muž, kterému dala veškerou důvěru, veškeré city a veškerou touhu, ji zradil. Nic už nebylo pěkné. Svět zfialověl a ta fialová tmavla a tmavla. Její ochromení trvalo dlouho.

Nebrečela. Neměla v sobě žádné slzy. Jediné, co opravdu silně cítila, byla nenávist. Nenávist k ženě, do které se Ivan zamiloval.

Chtěla, aby se prodal dům, ve kterém spolu žili. Musela by zabít ženu, která by chtěla denně ulehat vedle Ivana do postele, v níž denně ležela s Ivanem ona sama. Musela by zabít ženu, která by chtěla vařit v její kuchyni, koupat se v její vaně, sedět v letním večeru na její terase. Vzkázala to Ivanovi a ten ji pochopil. Dům prodali.

Pak chtěla vyplatit podíly z firem, i když se zdálo, že je to pro ni nevýhodné. Mohla být vyplacena jen z firem, které s Ivanem vlastnili oficiálně. Ostatní firmy, v nichž figuroval jako vlastník někdo jiný, nemohly Martině vynést nic. Trvala však na finančním vyrovnání a Ivan nakonec souhlasil. Dostala polovinu z prodeje domu a finanční vyrovnání z podílu ve čtyřech firmách.

Rozvod jí přinesl peníze. Hodně peněz a všechny byly čisté.

Martině to ale nestačilo. Nedokázala odpustit. Musela vrátit podraz. Teprve pak mohla začít znovu žít. Dokud nesplatila účty, nemohla myslet na nic jiného.

Mezi všemi firmami, které jim patřily, si pro svůj tah vybrala reklamní agenturu v Praze. Jako její vlastník figuroval všude Oskar, obyčejný nenápadný člověk z venkova. Agentura měla lukrativní zakázky a Martina odhadovala, že by mohla fungovat i bez špinavých peněžních toků.

Vyštvat z agentury účetní byla hračka. Na její místo nastoupila Martina. Oskar byl vystrašený muž středního věku, kterému pravidelně platili menší obnos za velké mlčení a něco jako administrativní vedení agentury. Nechal se celkem snadno dotlačit ke všemu, co Martina chtěla. Měla trochu strach, že něco nahlásí Ivanovi, ale neudělal to. Pak už šlo všechno jako na drátkách. V agentuře Martinu nikdo neznal, protože s Ivanem dodržovali jedno striktní pravidlo: žádné nitky k opravdovým vlastníkům. Martina denně docházela do agentury, účtovala a taky pozorovala a hodnotila. Ivan nic netušil a pokračoval ve všem, co před lety spolu vymysleli. Martina si připravovala podklady pro pořádnou ránu. Systém Ivanových příjmů měl být účinně zasažen zevnitř.

Po několika měsících si byla jistá, že je dost silná na to, aby udeřila. Zajela za Oskarem do jeho malého domku ve vesnici za Prahou.

„Chci koupit agenturu,“ řekla mu.

„To přece není možné,“ oponoval jí.

„Proč ne? Firma je přece tvoje.“

„Sama víš, že to tak není.“

„Můžeš si vybrat, Oskare. Buď mi firmu prodáš, nebo pošlu pár údajů s komentářem na finančák.“

Mlčel a nedíval se na ni. Věděla, že jí v duchu nadává, a věděla, že ty nadávky jsou hodně ostré.

„Neboj se. Mám pro tebe několik milionů v hotovosti. Vyděláš na tom. Začneš nový život.“

„A Ivan?“ podíval se na ni.

V očích měl strach.

„Má smůlu,“ řekla pomalu.

Napadlo ji, že možná zašla až příliš daleko.

„Můžeš si vybrat,“ řekla po chvíli. „Moje nabídka je fér. Miliony se neválejí na chodníku.“

Dala mu tři dny.

Po třech dnech právníci připravili prodej. Oskar souhlasil. Agentura byla její.

Mobil na pracovním stole znovu začal vibrovat. Tentokrát hovor přijala.

„Tos přehnala,“ ozvalo se z mobilu.

„Nemyslím.“

„Víš, co jsi udělala?“

„Vím.“

„Dostanu tě.“

„To si rozmysli. U mých právníků je obálka a v ní plný USB disk.“

„Mrcho.“

„Já jsem to nechtěla, Ivane.“

Mobil se odmlčel.

Najednou jí ho bylo líto. Oslabila ho. Nenapravitelně ho oslabila. Ten silný dravý muž, kterého tolik milovala, je navždy pryč. Přišel rozvodem o významnou hotovost a teď i o významný zdroj peněz.

„Ivane?“ řekla do mobilu.

„Jo, jsem tady. Neměl jsem si s tebou nic začínat,“ řekl a hovor ukončil.

„Nápodobně,“ zašeptala vztekle do oznamovacího tónu.

Projela jí vlna odporu. Odložila mobil a znovu se sklonila nad šanon.

Ivan hleděl na dokonalou postavu své nové přítelkyně a dumal nad tím, jak jí naznačit, že zdroje vyschly.

V jedné z pražských nemocnic tou dobou ošetřovali na úrazovce těžce potlučeného Oskara. Do přijímacího formuláře uvedl, že upadl na schodech. Pak začal blouznit a tvrdil, že si s nimi neměl nic začínat.

Ošetřující lékař nařídil hospitalizaci.

Martina upřeně zírala na výkazy a snažila se úporně donutit k tomu, aby cítila radost.

Účty byly srovnány.