Pandořina skříňka (13)

Otevřeným oknem proudil do ložnice teplý vzduch, přestože se už vkrádal podvečer. Agátu napadlo, že možná přece jenom přijde léto.

Po úporné zimě se množily předpovědi deštivých a chladných měsíců i během teplejší části roku. Záclona poletující v závanech teplého vzduchu ale slibovala něco radostnějšího.

Agáta lezla po čtyřech po manželské posteli a lovila ze záhybů a mezer natáčky. Na každou, kterou našla, navinula pramen svých vlasů a pokračovala v hledání. Poslední natáčku ne a ne objevit. Pohlédla na mobil a zděsila se. Čas pokročil na neúprosnou hranici odchodu.

Nechala natáčku natáčkou a odběhla do koupelny. Tony se holil. Vběhla pod sprchu, rychle se namydlila a opláchla, pak přesušila vlasy fénem a odběhla zpátky do ložnice. Oblékla si luxusní prádlo a dala se do líčení. Zrak už nedokázala perfektně zaostřit, ale líčila se s jistotou. Líčila se už dobrých pětatřicet let a znala se zpaměti.

Hleděla na svou tvář v zrcadle a myslela na to, že svého manžela ani po čtvrtstoletí soužití tak dobře jako líčení nezvládne. Její odraz v zrcadle lehce zakroutil hlavou.

Tony nesnášel natáčky. Odradí ho však od sexu? Nikoliv.

Natáhla si tmavé pouzdrové šaty a znovu odběhla do koupelny. Tony už v ní nebyl, zbyla po něm jen kořeněná vůně jeho toaletní vody.

Agáta si upravila vlasy a zafixovala je vrstvou laku.

„Pohni,“ naklonil se do koupelny Tony, „ už jsme tam měli být.“

Agáta na sebe rozprášila pár kapek parfému.

Neřekla nic, protože Tony by ji stejně usvědčil z toho, že zdržení způsobila ona. Třeba tím, že pobíhala po ložnici jen v prádle.

Ale v natáčkách!

Když Tonyho tmavý vůz vystřelil od domu, uvědomila si Agáta, že se těší. Už dlouho nebyla mezi lidmi a večírek, na který jeli, se vymykal obvyklému standardu. Tlumočnická a překladatelská agentura, jejíž majitel patřil k významným klientům jednoho z Tonyho autosalonů, slavila dvacet úspěšných let na trhu. Na tomhle večírku určitě nebude intelektuálním vrcholem striptýz nebo tanec u tyče a dokonalé sešrotování drahým alkoholem.

Přišli pozdě a bylo to trapné. Lehce upjatá intelektuální atmosféra nepřála majiteli luxusního autosalonu a jeho ženě. Agáta hmatatelně cítila opovržení, které je cestou ke stolu doprovázelo.

A to ještě netuší, že nás zdržel sex.

A natáčky.

Agáta se uvelebila na pohodlné židli a zaposlouchala se do slavnostní řeči majitele firmy. Měla pro toho muže slabost. Tonyho klientela byla různorodá až k neuvěření. Primitivové, kteří uměli vydělat rychlé prachy, vysocí úředníci, politici ze středních pater, manažeři velkých firem, majitelé menších a středních firem, občas nějaký ten lékař a občas i něco bizarního. Muž, který právě teď hovořil, byl výjimečný. Uměl byznys a měl intelektuální potenciál, kombinace, která se často spíš vylučovala, než pojila. Agáta si slabost vůči tomuto muži pěstovala a chránila ji. Tony nebyl intelektuál a dost často ho to štvalo.

Slavnostní řeč byla po zásluze odměněna potleskem, pak přišel na řadu sekt a raut. Společnost se rozpadla do menších skupin a Tony se ponořil do jejích vln, aby házel udičky, kladl pastičky a hledal skulinky, kterými by mohl proudit byznys. Agáta tohle snažení příliš nechápala, ale cítila v těch okamžicích Tonyho lehce dravou energii, radost ze hry, stopy adrenalinu a nepředstírané vášně. Nebylo v tom nic intelektuálního, ale Agátě to imponovalo.

Naložila si z rautového stolu pár soust na malý talíř a pozdravila se s několika známými, poklábosila si a pak se stáhla stranou. Pozorovala dění kolem sebe a pomalu ujídala druhou dávku ze svého talíře.

Měla bych se s někým seznámit.

Třeba bych tady mohla narazit na zajímavou práci.

Jenže na jakou?

Copak umím pořádně aspoň jeden cizí jazyk?

Agáta absolvovala základní jazykovou školu a potom i jazykové gymnázium. Mohla jít studovat francouzštinu nebo angličtinu na univerzitu, ale to jí v osmdesátých letech nedávalo žádný smysl.

Proč jsem vlastně skončila zrovna na FAMU?

Co mě tam táhlo?

Agáta pozorovala hemžení kolem sebe.

Nakonec je ze mě propuštěná knihovnice.

Mohlo to být jinak?

„Promiňte,“ vyrušila ji z úvah prošedivělá vrásčitá žena o holi. „Nejste vy Agáta Kocurová?“

„A-ano,“ zakoktala se Agáta. „Jsem Mráčková, ale za svobodna Kocurová.“

„Znala jsem vašeho otce.“

Žena to řekla tak zvláštním tónem, že Agátě zaskočilo v krku sousto uzeného pstruha. Rozkašlala se.

„Promiňte,“ omluvila se.

Žena se usmála.

„Pracovali jsme spolu, hned od začátku, když Helmut přišel do Prahy. Kdyby se dožil Listopadu, určitě by v téhle agentuře pracoval taky, jako já.“

Agáta se přihlouple usmála a pokrčila rameny.

„Jsem ráda, že vás konečně poznávám. Tolik jsem toho o vás slyšela…“

Žena se odmlčela. Její světlé oči zkoumavě studovaly Agátin obličej.

„Jste mu podobná,“ řekla žena. „Hodně.“

„Říkají to,“ usmála se rozpačitě Agáta.

„Byli jsme milenci.“

„Cože?“

„Byli jsme milenci.“

Co je tohle za pitomou telenovelu?

Co bude následovat?

Nejsem tvá sestra, jsem tvůj bratr?

Nebo ještě líp – nejsem tvůj otec, jsem tvá matka?

„Hodně jsme si rozuměli. Helmut se chtěl rozvést, ale nakonec to kvůli vám neudělal a já jsem to respektovala. Miloval vás daleko víc než mě.“

„Proč mi to říkáte?“

„Vaše matka je mrtvá…“

„Jak to víte?“

„Byla jsem na pohřbu.“

„Aha.“

„Nebylo to chvilkové poblouznění,“ upřela žena oči na Agátu, „byl to hluboký dlouhodobý vztah. Nikdy jsem se nevdala, můj život, to byla moje práce a Helmut.“

„Proč mi to říkáte?“ zeptala se znovu Agáta.

„Milujeme obě stejného muže.“

Co na tohle říct?

„Víte, Agáto, Helmut neunesl rozchod se svojí rodinou. Nevím, kolik toho víte…“

„Něco ano,“ špitla Agáta.

„Zpočátku jsme byli jen kolegové, co si rozumí. Zlom nastal po šedesátém osmém. Při prověrkách jsem byla vyloučena ze strany a přišla jsem o místo. Dělala jsem pak úřednici."

Žena se odmlčela.

"Helmut zažil peklo. Nikdy jsem neviděla tak rozpolceného člověka jako Helmuta v době prověrek. Nevěděl, co má dělat. V té době se z nás stali milenci. Alena na něj naléhala, ať ve straně zůstane, dělala mu scény. Byla jste malá, hodně malá. Kolik vám bylo? Pět, šest? Nakonec stejně udělal všechno tak, aby byla Alena spokojená. Chvíli jsem si myslela, že všechno opustí a vrátí se domů, do Slezska, ale nakonec zůstal. Ale zůstal i u mě. Díky němu jsem neztratila kontakty. Nosil mi práci, takže jsem úplně nezakrněla. O rozvodu neuvažoval. Možná si myslel, že spolu budeme chvíli spát a vše se rozplyne. Jenže se to nestalo. Byli jsme si opravdu hodně blízcí.“

Agáta nechtěla dál poslouchat, ale v projevu té ženy bylo něco podmanivého, něco, co ji hypnotizovalo a nutilo stát jako solný sloup a naslouchat slovům, jež plynula z jejích úst.

„Zlom nastal, když umřela jeho matka.“

„Moje babička?“ vyhrkla Agáta.

„Ano. Odjel na pohřeb a vrátil se jako jiný člověk. Rozhodl se odejít od Aleny a začít žít jinak. Alena, přestože jí o nás řekl, s rozvodem nesouhlasila, naopak, bojovala jako šílená. Bůh suď, co se mezi nimi stalo, ale Helmut mě od té doby považoval za svou partnerku. Ukazovali jsme se bez obav na veřejnosti, jezdili jsme spolu na dovolené, trávili jsme spolu svátky.“

Tak tohle byly věčné otcovy služební cesty.

„Měl vás daleko radši než mě,“ řekla žena znovu zřetelně. Její hlas jako by hladil.

Klapustino jedna…

Agátě vyhrkly z očí slzy. Odložila talíř na stůl, vedle něhož celou dobu stála.

„Promiňte,“ zašeptala a utekla.

Zavřela se do kabinky na toaletách a naplno se rozbrečela.

Co si to ta ženská dovoluje?

Proč mi to řekla?

Já to nechci vědět!

Já s tím nechci žít!

Agáta tiše vzlykala, smrkala do papírových kapesníků a otírala si rozmazané oči.

Proboha, já budu vypadat…

Copak je svět postavený na hlavu?

Musím mluvit s někým normálním.

Prohledala kabelku a našla mobil.

Když ho držela v ruce, cítila, že se zklidňuje.

Anina.

Potřebuju s tebou mluvit, můžu přijet?

Ťuk. Zpráva byla odeslána.

Agáta se vysmrkala, pak se upřeně zahleděla na displej a čekala.

Mobil jemně pípnul.

Zítra?

„Díky bohu,“ zašeptala Agáta.

Zítra.

Odeslala odpověď a opustila kabinku. U umyvadla si opláchla obličej, vytáhla z kabelky šminky a před zrcadlem vylepšila svůj vzhled. Nic zářného na ni ze zrcadla nehledělo, ale to nejhorší make-up přece jenom trochu ztlumil.

Agáta se zhluboka nadechla, pomalu otevřela dveře toalet a plíživě odešla zpět do salonku. Milenku svého otce už nikde nespatřila.