Čtení pro psaní

16. 12. 2020 19:43:49
Slepé uličky, vyschlé studny, ztracené naděje. Každý se někdy dostane do úzkých. Když se do úzkých dostane spisovatel(ka), dokáže ho zachránit jiný spisovatel. Jsou knihy a jsou spisovatelé, kteří dokáží posílit a dodat odvahu.

E. Hemingway tady pro nás zanechal Pohyblivý svátek, knihu o Paříži z dob, kdy z každého rohu Paříže sálala touha po umění. Je to však HLAVNĚ kniha o psaní. Hemingway psal Pohyblivý svátek dlouho a psal tuto knihu jako zralý autor. Vytvořil text, který spisovatele (spisovatelku) v hodině velkého rozkolísání dokáže podpořit a dát mu (jí) naději a směr.

Papá Hemingway mě provází po celý život, někdy ve velmi podivných souvislostech. Komu zvoní hrana byl jeden z prvních románů, které mě opravdu hluboce zasáhly, hlavně stylem, schopností jednou větou udeřit až na dno. Pár let nato mi na Zámečku v Šilheřovicích velmi starý barman namíchal Hemingwayův oblíbený koktejl daiquiri , přidával k tomu historky o Hemingwayově přátelství s Fitzgeraldem a já mám dodnes pocit, že ten barman kdysi s těmi dvěma vysedával v baru a učil se od nich míchat daiquiri a vyprávět. Daleko později jsem měla možnost nahlédnout do vzpomínek účastníka života na porevoluční Kubě a sepsala jsem ten příběh v dialogu s Hemingwayovým příběhem Stařec a moře. To se nedalo obejít. Před pár lety jsem dostala od přátel pohlednici z Kuby, je na ní samozřejmě Hemingway a jsou na ní i slova z knihy Pohyblivý svátek.

Hemingway, můj Pohyblivý svátek...

Kniha, do které jsem se jako vysokoškolská studentka bláznivě zamilovala, má divný název: Tetička Julie a zneuznaný génius. Mario Vargas Llosa, peruánský nositel Nobelovy ceny za literaturu, nepatří v českých zemích k příliš čteným autorům, pro mě je ale jeho dílo poklad. Kniha Tetička Julie a zneuznaný génius mi nesmírně laskavým způsobem dokáže připomenout, o co mi v životě jde.

Zápas o text, to je disciplína těžké váhy. Llosa ji zvládl skvěle. Sdílet s ním historky, pocity a postřehy z doby, kdy začínal, to je elixír života. Vede nekonečné dialogy s bulvárním novinářem, který je jeho podřízeným, s geniálním spisovatelem nekonečných seriálů, s obdivovateli tohoto génia, se svým přítelem, ostrým kritikem jeho prvních spisovatelských pokusů, ale hlavně je v neustálém dialogu se svou obrovskou touhou tvořit text.

Je milé pozorovat, že snaha vytlačit z veřejného prostoru bulvár a nekonečné milostné novely je zřejmě stará jako lidstvo samo. Llosa patří k lidem, kteří tento nerovný zápas zvládli. Svým celoživotním dílem uhájil v nekonečném boji s kýčem hranice uměleckého textu.

Báječná kniha!

„Co například znamená slovo román? Víš dobře, že pro nás to neznamená dvě stě nebo tisíc potištěných stran.“ /Výčitka, Alba de Céspedes/

Výčitka italské spisovatelky Alby de Céspedes je kniha o psaní a o pokrytectví; a je to i velmi ženská kniha. Pro mě má tato kniha i jeden bonus: jedna z postav se mi podobá. Věčné útěky před pokrytectvím, věčné pokusy o psaní, věčný strach z vlastní nepochopitelnosti, tak žiji i já.

Výčitka ukazuje neslučitelnost psaní s jakýmkoliv druhem pokrytectví a také ukazuje proces psaní jako něco nejasného, něco těžko pochopitelného, něco s naprosto nejistým výsledkem. Přesto se denně miliony z nás pokoušejí něco nejasného a těžko pochopitelného psanými slovy zachytit. Výsledek je vždy nejistý a jen velmi málo z nás uspěje natolik, že si dokáže získat alespoň nějakého čtenáře. Většina z nás zažívá spíše jinou pasáž z této knihy:

„Všichni na mě civěli jako na zjevení. Ucítili známý zápach síry, který se kolem mě šíří už léta. ... Znovu je vidím v salóně, jak popíjejí kávu: muži uzavření ve svých dokonalých oblecích, masitá záda žen chráněná měkoučkými norkovými štolami. Jenom mne nechránilo nic. V zádech jsem neměla nic než dlouhý řetěz svých jižanských předků, které hlad zahnal na sever...“

Slepé uličky, vyschlé studny, ztracené naděje. Každý se někdy dostane do úzkých. Když se do úzkých dostane spisovatel(ka), dokáže ho zachránit jiný spisovatel. Jsou knihy a jsou spisovatelé, kteří dokáží posílit a dodat odvahu. Určitě nějaké máte v knihovně i vy.

Autor: Eva Tvrdá | středa 16.12.2020 19:43 | karma článku: 8.89 | přečteno: 290x

Další články blogera

Eva Tvrdá

Baltský triptych - část třetí: Vodní svět

K Pobaltí samozřejmě patří živel s názvem Baltské moře, borové pobřežní lesy, velmi, velmi dlouhé pláže, nesmírně jemný světlý písek a ryby, ryby, ryby. Přičemž platí: čím menší vesnice, tím lepší "ryba smażona".

9.8.2023 v 15:20 | Karma článku: 12.23 | Přečteno: 247 | Diskuse

Eva Tvrdá

Baltský triptych - část druhá: Cihlová gotika

K Pobaltí určitě patří procházka cihlovou gotikou, hrázděné domy a atmosféra, která inspirovala v 19. a na počátku 20. století stavitele ve Slezsku.

8.8.2023 v 8:38 | Karma článku: 11.04 | Přečteno: 251 | Diskuse

Eva Tvrdá

Baltský triptych - část první: Kašubština

V Evropě žije několik malých národů, jejichž řeč je uznávaným jazykem, i když to není jazyk úřední. Jedním z těchto národů jsou Kašubové.

7.8.2023 v 10:11 | Karma článku: 13.28 | Přečteno: 406 | Diskuse

Eva Tvrdá

Sedm divů Bretaně - div sedmý: Hortenzie

Bretaň je proslulá proměnlivým a deštivým počasím. Chvíli svítí slunce, vzápětí se přiženou mračna a dá se do deště.

20.7.2023 v 18:45 | Karma článku: 17.26 | Přečteno: 248 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Václav Kunft

Velký pátek

Otevírání hor a vydávání pokladů nemá nic společného s křesťanským Velkým pátkem. Je to stará pohanská tradice spojená s příchodem jara. Mytologické téma je smrt a znovuzrození.

29.3.2024 v 11:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 7 | Diskuse

David Snítilý

... a co je vlastně normální aneb nudné vztahy

„A je sexy ten Váš kamarád?“ provokovala Marka Tereza. „Ne tak jako já," kasal se Marek. „Sexy s tímhle pivním mozolem?" poukázala na jeho zvětšujícího se milana. „To není pupek, to je charisma," oponoval nádherné femme fatale.

29.3.2024 v 7:40 | Karma článku: 8.62 | Přečteno: 122 | Diskuse

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 8.77 | Přečteno: 143 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 203 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.54 | Přečteno: 199 | Diskuse

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...